Sciencemag.cz
Doporučujeme
Exploze supernovy vyšle vysokoenergetické částice všemi směry. Tento výtrysk energie se může pohybovat vesmírem tisíce světelných let, procházet slunečními soustavami i celými galaxiemi.
Nová studie (autor Robert Brakenridge z University of Colorado v Boulderu) nyní tvrdí, že supernovy mohou být klíčem k pochopení řady náhlých klimatických změn v nedávné geologické historii. Analýza modeluje, jak by se takové záření mohlo srážet se zemskou atmosférou a měnit její složení. Studie také porovnává řadu známých supernov s klimatickými změnami zachovanými v geologických záznamech. Podobné události by se mohly dít i v budoucnu a snad i předvídat/připravovat se na ně (poznámka: ne že bychom takovou událost čekali, „kauza Betelgeuze“ v tomto ohledu byla výjimkou).
Úvahy navrhující příslušné spojení se objevily již v 80. letech 20. století. V minulosti však tato myšlenka spočívala především v oblasti teoretické fyziky. Brakenridgeova nová publikace se snaží propojit teorii s empirickými daty jak ve vesmíru, tak na Zemi.
Podle tohoto modelu by náhlý příliv vysokoenergetických fotonů ze supernovy ztenčil ozónovou vrstvu, která chrání Zemi před slunečním zářením. Současně by záření rozkládalo metan ve stratosféře, který významně přispívá ke skleníkovému efektu udržujícímu Zemi v teple. Tyto interakce by dohromady utlumily skleníkový efekt a zvýšily množství ultrafialového záření, které na Zemi dopadá ze Slunce. Brakenridge předpovídá, že následné účinky by mohly zahrnovat zvýšený výskyt lesních požárů, globální ochlazení a selektivní vymírání (poznámka: nemyslí se tím tedy vymírání masová). Vzhledem k tomu, že záření supernov dnes na Zemi nedopadá, nelze tento model zatím testovat přímo. Místo toho se Brakenridge podíval na záznamy z minulosti, aby získal eventuální podpůrné důkazy pro svůj model. Konkrétně se zaměřil na letokruhy stromů. V novém článku Brakenridge analyzuje záznamy staré 15 000 let a identifikuje 11 výkyvů radioaktivního uhlíku. Tvrdí, že tyto výkyvy mohly být způsobeny 11 odpovídajícími supernovami. Supernovy jsou tedy zatím jen jedním z možných vysvětlení těchto jevů – nejvýznamnější alternativu představují sluneční erupce. Další úsilí může zkusit dát data do souvislosti s komplexními geologickými záznamy, od ledových jader přes mořské sedimenty.
G Robert Brakenridge, Late Quaternary supernovae in Earth history, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2025). DOI: 10.1093/mnras/staf554
Zdroj: University of Colorado, Boulder / Phys.org, přeloženo / zkráceno
