(c) Graphicstock

Svítící oblaka z krystalků ledu

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2019 obdržel snímek „Nočné svietiace oblaky“, jehož autorem je Jakub Zahuranec.

Noční svítící oblaka, nebo „nočné svietiace oblaky“, v rodné řeči autora snímku Jakuba Zahurance ze Slovenska, jsou krásným úkazem. Chtělo by se říci astronomickým, neboť právě astronomové jej nejčastěji zmiňují. Nu, asi je nejčastěji vidí, v době kdy si připravují své astronomické dalekohledy k pozorování. Jsou totiž nejlépe pozorovatelné právě na počátku noci. Jsou totiž osvětlovány Sluncem, které je už dosti hluboko pod horizontem, kdy nižší vrstvy atmosféry jsou v zemském stínu a jsou osvětleny právě pouze tyto oblaky ve výškách 80-90 kilometrů.
Jsou známé také jako polární mezosférický oblaka (latinsky noctilucent – NLC, NSO). V oblastech mezi 50 ° a 70 ° severně či jižně od rovníku jsou viditelné při soumraku či rozbřesku a to v letních měsících.
Noční svítící oblaka jsou tvořena opravdu malými ledovými krystalky o průměru přibližně 0,2 μm, které vznikají na částečkách pocházejících zejména ze sopečného či meteoritického prachu. Jejich typický průměr je přibližně 0,05 μm. Led na těchto částečkách krystalizuje v nejchladnějších částech atmosféry, v takzvané mezopauze. Teploty zde dosahují běžně −80 až −90 °C.

Mezosferická oblaka jsou ve skutečnosti jevem meteorologickým, byť poměrně mladým a stále ještě dosti neprozkoumaným. Patrně nejstarší zmínka o pozorování NLO pochází z roku 1885 a je spojována s výbuchem sopky Krakatoa v roce 1883. Postupně byla nalezena souvislost s výbuchy sopek, ale i s meteorickou aktivitou, tedy se zvýšeným obsahem meteorického prachu v atmosféře. Existují dokonce úvahy, že výskyt NLO je závislý i na sluneční aktivitě, přičemž větší pravděpodobnost jejich výskytu, nebo pozorovatelnosti, je v období minima sluneční činnosti. Nu, vzhledem k faktu, že je Slunce v současné době v hlubokém a dlouhém minimu své činnosti…
Na našem území byly noční svítící oblaky poprvé pozorovány 10. června 1885 v Praze geofyzikem Václavem Láskou. A i když se nacházíme téměř na spodní hranici jejich pozorovatelnosti, v současné době jej jejich výskyt opravdu častý.
Jednu věc ještě snad zmiňme. Jemně protažené čárky hvězd skrývající se v jemné pavučince této vysoké oblačnosti ukazují na delší expozici. Přesto je kostelík nasvícen velmi decentně, též světla v okolí jsou směrována spíše dolů. Důkaz, že i památky a význačná místa umíme nasvítit jemně, decentně a přesto krásně.
Rádi bychom za porotu soutěže „Česká astrofotografie měsíce“, jejímž garantem je „Česká astronomická společnost“, nejen pogratulovali autorovi, ale též bychom mu měli poděkovat, že se s námi o snímek hezkého meteorologicko-astronomického úkazu podělil.

astrofotografie
Autor: Jakub Zahuranec
Název: Nočné svietiace oblaky
Místo: Žehra, Slovensko
Datum: 10.6. 2019
Snímač: Canon EOS 700D
Optika: objektív 18-55 mm
Montáž: stativ
Popis: Kostol Ducha Svätého v Žehre.

Vítězné snímky v jednotlivých měsících a další informace si můžete prohlédnout na
http://www.astro.cz/cam/.

Za porotu ČAM Marcel Bělík, Hvězdárna v Úpici.

tisková zpráva České astronomické společnosti

Intenzivnější zemědělství uškodí přírodě méně než rozšiřování polí

Růst celosvětové zemědělské produkce, který souvisí se zvyšující se spotřebou potravin a zemědělských komodit, se …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close