Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lišejníky se jako ukázkový případ symbiózy zkoumají nějakých 150 let, teprve nyní ale výzkumníci z University of Montana a Purdue University objevili, že významnou roli v nich hrají i kvasinky, které okem pochopitelně nevidíme.
Při studiu lišejníků se dle autorů nového výzkumu ukázalo, že i ty, které tvoří stejný druh řasy a houby, mohou vykazovat velkou variabilitu forem a přežívat ve velmi odlišných ekologických podmínkách. Také je zajímavé, že připravit ze dvou v přírodě detekovaných druhů lišejník v laboratoři není zase tak jednoduché.
Spoluautorka článku v Science M. Catherine Aime tvrdí, že v lišejnících ze 6 kontinentů byly vždy objeveny i kvasinky (tj. jednobuněčné houby) basidiomycete; podle všeho vytvářejí látky, které organismus chrání před spásáním i mikrobiálními infekcemi. Na kvasinky se přišlo až při genetickém rozboru. Lišejník Bryoria tortuosa je žlutý a vytváří kyselinu vulpinovou, zatímco Bryoria fremontii je tmavě hnědý a tento produkt neobsahuje. Přitom oba lišejníky tvoří stejná řasa a houba, odlišují se však kvasinkami.
Výzkumníci měli samozřejmě zpočátku podezření na kontaminaci vzorku, ale pak našli různé kvasinky i v 52 dalších lišejnících z celého světa.
Zajímavé je to celé i z hlediska evoluce, protože lišejníky nejspíš patří k nejstarším obyvatelům souše. A také je pozoruhodné, že se dnes můžeme ještě dozvědět celkem zásadní informaci o zcela běžném, mnohokrát studovaném organismu.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: V poslední době se objevují názory, že se symbiózou to u lišejníků nemusí být tak jednoznačné, houba možná řase (či sinici) příliš nepřispívá.
