Makar rhesus. Pixabay License. Volné pro komerční užit

Utopené náklady: Opice jsou tvrdohlavé podobně jako lidé

Můžeme tomu říkat vytrvalost, tvrdohlavost nebo i utopené náklady – jde prostě o přesvědčení, že když už jsme nějaké věci věnovali určitý čas (fyzické či duševní úsilí, peníze apod.), je kvůli tomu nějak cennější. Že v nějaké činnosti stojí za to pokračovat prostě proto, že už jsme se jí zabývali dlouho. A tak podobně.
Jak se zdá, toto chování máme zakódováno až biologicky (což samozřejmě neznamená, že se ho nemůžeme snažit korigovat). Julia Watzek a Sarah F. Brosnanová z Georgia State University nyní toto chování doložily i u opic – u malpy kapucínské (patří mezi opice nového světa – ploskonové) a makaka rhesus (úzkonosá opice starého světa, spadající mezi kočkodanovité). 26 malp a 7 makaků hrálo pomocí joysticku jednoduchou počítačovou hru, kdy bylo třeba udržovat kurzor na pohybujícím se předmětu. Po úspěchu následoval přirozeně pamlsek.
Hry následovaly hned za sebou a trvaly 1, 3 a 7 sekund. Není to zase tak málo, opice mají velmi rychlé reakční doby. Co má být ale klíčové: většina her byla jen na sekundu. Čistě matematicky, pokud hra neskonči po 1 vteřině, bylo tedy výhodnější ji přerušit (poznámka: záměrnou chybou nebo resetem?) a začít novou; k dalšímu pamlsku by se tak opice v průměru dostala rychleji.
Opice obou druhů se ale chovaly úplně opačně – čím déle určitou hru hrály, tím větší byla pravděpodobnost, že ji dokončí.

Zajímavé je, že trochu podobných výsledků se dosáhlo i u hlodavců. Když zvíře čekalo na potravu na jednom místě, mělo tendenci zde čekat i nadále – bez ohledu na to, jak to bylo s pravděpodobností, zda se jídlo objeví zde nebo jinde.
Viz také: Myši a krysy vnímají utopené náklady

Julia Watzek et al. Capuchin and rhesus monkeys show sunk cost effects in a psychomotor task, Scientific Reports (2020). DOI: 10.1038/s41598-020-77301-w
Zdroj: Georgia State University / Phys.org

Poznámky PH:
Samozřejmě je otázka, zda se nesnažíme napasovat na stejnou šablonu ve skutečnosti různé jevy (psychické mechanismy, motivace…). To, že člověk nechce prodat se ztrátou akcie, a to, že pokračuje v louskání vzdorujícího tvrdého ořechu (i když by se dalo argumentovat, že vedlejší ořech bude pravděpodobně měkčí), mohou být různé věci. Což by se dalo třeba poznat i měřením mozkové aktivity – je u obou činností stejná?
Také sledovat kurzor a různě klikat je přímo hypnotické, to snad vědí všichni hráči počítačových her. Pro opice mohla být odměnou samotná hra, nikoliv jen pamlsek. Chtěly se jí nechat pohltit a hrát ji do nejdéle. To se zdá být také jako celkem rozumné vysvětlení, ne?
Co se týče evolučního smyslu uvedeného chování, asi lze říci, že zde bude nějaký trade-off. Pokračovat v beznadějné činnosti se nevyplácí, ale ne každý cíl je dosažitelný ihned. Že člověk hned neulovil nějaké zvíře, neznamená, že by měl činnost (běh, stopování…) ukončit. Ne vždy vůbec existuje ke stávající činnosti jednoduchá alternativa. Když mám jen jeden ořech, dává smysl pokračovat v boji se skořápkou i přes utopené náklady. Navíc někdy stávající činnost („investice“) zvyšují pravděpodobnost konečného úspěchu, ořech už je trochu nakřáplý, už snad vím, jak bych do něj asi měl praštit, pronásledované zvíře už je unavené atd. Nedá se tedy říct, že by uvažování/chování v kategorii utopených nákladů bylo striktně špatně – to až při obchodování na burze.

Exotická fyzika neutronových hvězd: jaderné těstoviny a odkapávání protonů

Neutronové hvězdy jsou extrémní objekty, do jejichž nitra nevidíme. S poloměrem kolem 12 kilometrů mohou …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *