Sciencemag.cz
Doporučujeme
Hispana, Senicio a další čtyři „obyvatelé“ (dva muži a dvě ženy, jejich jména neznáme) hrobky z římské doby ve města Carmona v jihozápadním Španělsku nemohli tušit, že to, co pro ně bylo pohřebním rituálem, bude nakonec o 2000 let později zajímavé ze zcela jiného důvodu.
V rámci příslušného rituálu byly kosterní ostatky jednoho z mužů ponořeny do tekutiny uvnitř skleněné pohřební urny. Tato tekutina, která časem získala načervenalý odstín, se dochovala od 1. stol. n. l. Tým z katedry organické chemie Cordobské univerzity pod vedením José Rafaela Ruize Arreboly ji identifikoval jako nejstarší kdy objevené víno, čímž překonala láhev vína ze Speyeru objevenou v roce 1867 a datovanou do 4. stol. n. l., která je uložena v Historickém muzeu v Pfalzu (Německo).
Vědce po objevu hrobky v roce 2019 překvapilo, že se v jedné z pohřebních uren zachovala tekutina. Přece jen uplynulo 2 000 let. Podmínky uvnitř hrobky byly nicméně mimořádné; zcela neporušená a od té doby dobře utěsněná hrobka umožnila vínu zachovat si cca svůj původní stav. Tekutina je proto skutečně vínem, ne „něčím, co z vína zůstalo“ (poznámka PH: samozřejmě hranice je do jisté míry arbitrární).
Vědci provedli řadu chemických analýz. Zkoumali pH, nepřítomnost organických látek, minerálních solí, přítomnost určitých chemických sloučenin, které by mohly souviset se sklem urny nebo kostmi zemřelého; a porovnávali „otisk“ se současnými víny Montilla-Moriles, Jerez a Sanlúcar. Klíčem k identifikaci vína byly polyfenoly, markery přítomné ve všech vínech. Díky technice schopné identifikovat tyto sloučeniny ve velmi nízkém množství našel tým sedm specifických polyfenolů přítomných také v současných vínech z oblastí Montilla-Moriles, Jerez a Sanlúcar. Absence specifického polyfenolu, kyseliny syringové, posloužila k identifikaci vína jako bílého.
Co se týče podrobnějšího určení původu vína, problém je, že neexistují žádné vzorky ze stejného období, s nimiž by bylo možné víno porovnat. I tak ale minerální soli přítomné v tekutině z hrobky odpovídají bílým vínům vyráběným v současnosti na území, které patřilo k bývalé provincii Betis, zejména vínům z Montilla-Moriles.
Zatímco kosti muže byly ponořeny do vína spolu se zlatým prstenem a dalšími zbytky kostí z lůžka, na němž byl zpopelněn, urna s ostatky ženy neobsahovala ani kapku vína (poznámka PH: původní tisková zpráva to vykládá, že v Římě byla ženám konzumace vína zakazována, šlo o „mužský nápoj“, to ovšem už v té době dávno neplatilo; v pohřebním rituálu ale třeba právě takový zvyk zůstal zachován?), ale tři jantarové šperky, lahvičku parfému s vůní pačuli a zbytky látek.
Daniel Cosano et al, New archaeochemical insights into Roman wine from Baetica, Journal of Archaeological Science: Reports (2024). DOI: 10.1016/j.jasrep.2024.104636
Zdroj: University of Córdoba / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámka: Jak to chápu, obsah solí spíše odpovídá oblasti, polyfenoly odrůdě. Čili by se snad dalo říct, že v příslušné oblasti se pěstují stále stejné typy vinné révy 2000 let? (Též viz jak Karel IV. nechal do Čech dovést ne víno, ale nové odrůdy vína…)
