Sciencemag.cz
Doporučujeme
Třicetiletá válka zvýraznila historicky významné rozštěpení Evropy do nerovně se vyvíjejících, geograficky nejasných a různě předurčených částí, Východu a Západu. Toto rozdělení hluboce poznamenalo nejenom politickou, sociální a ekonomickou oblast, ale také úsilí o poznání přírody.
Před rokem 1618 byly Čechy, ležící uprostřed Evropy, nejbohatší habsburskou doménou. Skýtaly jedny z největších evropských těžebních center: Jáchymov (Joachimstahl) a Kutnou Horu (Kuttenberg). Nebylo náhodou, že v těchto městech působili autoři dvou klasických textů o těžbě a hutnictví (opakovaně vydávaných dalších téměř sto padesát let). Georgius Agricola (Georg Bauer) (1494–1550), který byl autorem De re metallica (1556), byl fyzikem v Jáchymově; Lazarus Ercker (?–1593), autor Beschreibung Allerfürnemisten Mineralischen Ertzt/vnnd Berckwercksarten etc. (1574), byl správcem a poté mistrem kutnohorské mincovny. Nakonec zastával pozici hlavního mincovního úředníka Království českého (Oberster Bergmeister).
Jak již bylo zmíněno, růst velkostatkové ekonomiky, zahrnující pivovarnictví, chov ovcí a kaprů v účelově budovaných rybnících, učinilo „české pány bohatými“. To bylo prostředí, které inspirovalo Hájka k seznámení se s vařením piva, které popsal v pionýrské brožurce De cerevisia etc. (1585). Důlní těžba a budování rybníků závisely na odpovídajících průzkumech přírodního bohatství. Zdeněk Horský zajímavě prokázal principiálně identické postupy a nástroje využívané při geodetickém průzkumu dolů a rybníků na jedné straně a v astronomii na straně druhé.
V předvečer pražské defenestrace se v Čechách objevovaly ekonomické a intelektuální náznaky prosperity v oblasti politické i v oblasti snah o poznání přírody odpovídající holandské situaci. Klíč k řešení otázky, proč takový vývoj v Čechách nikdy nenastal, leží v rozdílu mezi rebelií v Čechách a vzpourou v Holandsku. Čechy a Holandsko na první pohled čelily společnému nepříteli: tedy katolicko-habsburské ambici po dynastické dominanci v Evropě, byť ve dvou větvích, rakouské a španělské. Svou roli sehrály také další související faktory – politika, ekonomika a sociální struktury – jejichž rozdílné výsledky se ve svém důsledku projevily také ve vědecké oblasti. Časové zpoždění v rozvoji vědecké revoluce v Čechách ve srovnání s Holandskem je zřetelné.
Důvod byl jediný. Rozdíl v roli a zájmech šlechty a měšťanstva v obou zemích. Zatímco v Čechách byla šlechta jako třída silná a měšťanstvo slabé, v Holandsku byla situace opačná. V Čechách se nezformovalo něco jako holandská defedualizace (zburžoaznění), ani se neuskutečnila napříč třídami jdoucí šlechticko-měšťanská aliance, která charakterizovala holandský boj pro Španělům.
Když česká šlechta, elitní společenská vrstva, vztyčila prapor rebelie, soustředila se především na své vlastní sociálně-politické zájmy. Svár se vedl ohledně podstaty monarchie a Čechy se „staly jedním z ohnisek konfliktu, ve kterém program svobody náboženství a udržení stavovských svobod představoval obranu proti centralizaci“. Tím nemá být řečeno, jak zřejmě navrhuje Viktor Kiernan, že se Čechy samy měnily v republiku, ale že jejich předáci ucukli před posledním krokem. Jak zdůrazňuje:
„Ustanovit republiku byl podnik, pro který měly kuráž pouze nejvyspělejší a nejrevolučnější národy; Holanďané uspěli pouze z poloviny, Angličané pouze dočasně. Čas republiky měl nakonec přijít daleko od Evropy, za Atlantikem.“
A ten čas skutečně přišel, ale úplně jindy a za zcela jiných sociálních, politických a ekonomických okolností. Porovnejme Cookovu a Smolkovu analýzu vědecké evoluce v Nizozemí a v Čechách od poloviny 16. do poloviny 18. století, kdy vstoupili na scénu Newton a Linneaus. Smolkova analýza věnuje pozornost především dlouhodobým negativním dopadům, které mělo potlačení povstání roku 1618 na vývoj vědecké revoluce v českých zemích. Revoluce byla potlačena „celkem rázně sociální situací, která se rozvinula v českém prostředí: rekatolizace a téměř absolutní ideologická hegemonie jezuitského řádu, intelektuální útlak a absence svobody šly ruku v ruce s úplnou izolací od moderních evropských vědeckých trendů. A je paradoxní, že zatímco historické podmínky pro vědecký rozvoj na začátku daného období byly relativně příznivé, na jeho konci, když v Evropě začínalo osvícenství a racionalismus, Čechy a Morava začínaly vlastně úplně od píky, od úplného počátku, a pouze pomalu, váhavě a nesnadně…“
Shodou okolností existoval holandský aspekt této případné reformy v osobě Gerarda van Svietena, lékaře císařovny Marie Terezie. Na jeho doporučení byly platné zdravotní instrukce přetvořeny podle způsobu vyvinutého v Leidenu jeho vlivným učitelem Hermaem Boerhaavem (1668–1738). Navíc, a nikoli méně významně, díky Swietenovi byl zlomen vliv jezuitů na vzdělávání a cenzuru.
Tento text je úryvkem z knihy
Mikuláš Teich: Znovuobjevená vědecká revoluce
Academia 2020
O knize na stránkách vydavatele
k tomu nekolik poznamek. vedecka a prumyslova revoluce probihala v zemich bohatych, zapojenych do namorniho obchodu. v tomto cechy mely proste smulu. navic jiz pri prvnim neuspesnem odboji proti habsurkum byla zlomena moc mest. uspech v letech 1618-20 by mohl klidne vest k nejakemu aristokratickemu statu se slabym kralem jako v polsku (zvanemu mimochodem republika :-)), coz s sebou zrovna neneslo prumyslovou ani vedeckou revoluci.