Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nová analýza tvrdí, že vznik prvních stromů s kořeny v devonu pravděpodobně vedl k tomu, že do oceánů se dostalo množství živin. To způsobilo masivní růst řas, které pak vyčerpaly kyslík v oceánech a spustily masové vymírání.
V devonu skutečně poprvé vyšší (cévnaté) rostliny dosáhly velikosti a formy stromů. Ve svrchním devonu se rozšířila stromovitá rostlina Archaeopteris dorůstající výšky až 10 metrů.
Devon trval před 416-359 miliony let, k samotnému vymírání došlo asi před 370 miliony lety (datace se dle různých pramenů mírně liší, nicméně se nejedná o předěl devon-karbon; většina velkých vymírání je přitom právě na hranicích hlavních geologických období). Tehdy vymřelo asi 70 % existujících druhů.
Gabriel Filippelli a Matthew Smartz z Indiana University a jejich kolegové nyní dávají devonské vymírání do souvislosti s eutrofizací oceánů, tedy jejich zaplavením živinami. Podobný proces probíhá i dnes, kdy je „přehnojení“ vody především důsledkem lidských aktivit. Zóny anoxické vody, kde kyslík dalším organismům vyčerpaly prosperující řasy, známe např. ze severoamerických Velkých jezer nebo z Mexického zálivu.
Naopak v devonu za rostoucí splachování minerálů do vod mohlo podle nové teorie to, že kořeny stromů rozrušovaly pevninské horniny. Nedostatkové prvky z nich nejprve absorbovaly rostliny, ale po jejich smrti a „shnití“ se splachovaly do vody.
Na základě chemické analýzy kamenných usazenin ze dna dávných jezer (v rámci studie byly použity lokality v Grónsku a u severovýchodního pobřeží Skotska) mohli vědci potvrdit dříve zjištěné cykly vyššího a nižšího obsahu fosforu. Dokázali také určit vlhké a suché cykly na základě známek zvětrávání (tvorby půdy) způsobené růstem kořenů, přičemž větší zvětrávání znamenalo vlhké cykly s větším počtem kořenů a menší zvětrávání suché cykly s menším počtem. Přičemž se ukázalo, že suché cykly se shodovaly s vyššími hladinami fosforu, tedy že odumírající kořeny v těchto obdobích uvolňovaly živiny a ty se dostávaly do moře.
Dnes celý tento mechanismus funguje v mnohem slabší podobě – mj. protože hloubka moderní půdy zadržuje více živin ve srovnání s tenkou vrstvou hlíny, která pokrývala tehdejší Zemi.
Matthew S. Smart et al, Enhanced terrestrial nutrient release during the Devonian emergence and expansion of forests: Evidence from lacustrine phosphorus and geochemical records, GSA Bulletin (2022). DOI: 10.1130/B36384.1
Andrew J. Watson, Oceans on the edge of anoxia, Science (2016). DOI: 10.1126/science.aaj2321
Zdroj: Indiana University / Phys.org a další
Poznámka PH:
Vlastně se vedle sebe zmiňují dva mechanismy – rozrušování půdy a odumírání rostlin.
Eric Buffetaut ve své i česky vyšlé knize „Tak jako dinosauři. Hromadná vymírání druhů a život na Zemi“ (Argo a Dokořán 2005) dává vymírání na konci devonu do souvislosti právě také s anoxií (tzv. událost Kellwasser). Nabízí jako mechanismus vzestup hladiny oceánu, což vedlo k vytvoření bezkyslíkatých zón v mořích. Naopak dopad impaktu odpovídající této události se podle něj neprokázal. Na souši došlo v té době k vymírání v mnohem menším měřítku.
Mezi dalšími teoriemi vysvětlujícími vymírání patří to, že vznikající vegetace na souši pozměnila globální oběh plynů v atmosféře (naopak zde by to znamenalo vázání CO2 a uvolňování kyslíku).
