Vltavín, zdroj: Wikipedia, autor: Kevin Walsh , upraveno; licence obrázku: CC BY 2.0

Vltava a vltavíny

Vltavíny jsou odvozovány jako produkt šokové metamorfózy, k níž dochází účinkem extrémních tlaků při dopadu meteoritů.

V době mezi 70 a zhruba 65 miliony let se v dnešním českobudějovickém prostoru rozkládalo jezero o délce 30 kilometrů a až 14 kilometrů široké, postupně se zmenšující. Nebylo sice tak rozsáhlé jako dále k východu položené stejně staré jezero pánve třeboňské, ale byl to pořádný kus vodní plochy, s níž se nic z naší současnosti měřit nemůže. Vody tu zanechaly usazeniny, které dosahují až půlkilometrové mocnosti.
Plavba rovinatě plochou sníženinou českobudějovické pánve může nejen ve vodáckém, ale i geologickém ohledu připadat jako fádní. Za zády nám zůstaly rozeklané skalní břehy českokrumlovského úseku a tmavá silueta přes tisíc metrů vysoké granulitové Kleti lemuje horizont v poměrně uctivé vzdálenosti od řeky, která tu přestala pospíchat. Na levoboku se sice jen asi kilometr od řeky bělají těžební etáže obrovského kamenolomu v Plešovicích, kde bychom si mohli pozoruhodnou horninu zvanou granulit s bohatě vtroušenými zrnky červeného granátu prohlédnout. Snad by se nám podařilo najít i ojedinělá blankytně modrá zrna kyanitu. Ale tady v pánvi se skalkami nějaké solidní tvrdé skaliny rozhodně nepočítejte. Jsou tu jen samé usazeninové šláchotiny, jak se o těchto horninách pohrdlivě vyjadřují petrografové
zvaní tvrdí. Pískovce, jíly, štěrkopísky. Ale že byste si to zde v českobudějovické kotlině vodácky neužili? Tak na to zapomenete, pokud se na severozápadním okraji města zastavíte v Českém Vrbném. Budete zírat, jaký je zde přepychový komplexní areál vodních sportů.

A taky pozor! Neohrnujte nad usazeninami dávného jezera svůj geologický nos. Pozoruhodnosti z horninové říše tu rozhodně nechybějí. Patří k nim výskyt tajemných zelených sklíček zvaných vltavíny. Obce v západní části pánve, Vrábče, Slávče, Koroseky, jsou jejich světově proslulými nalezišti. Nostalgicky vzpomínám na dobu svého dávného mládí, kdy našinec po zavítání do těchto vísek potkal kluky, kteří na něj mávali papírovými pytlíky plnými vltavínů. A s povděkem přijali za takový bohatě naplněný pytlík dvacetikorunu. Čas trhl oponou a dnes má dvacetikorunovou cenu jeden jediný vltavínový gram!
Co je vlastně zač takový kamínek zvaný vltavín, připomínající střepinu rozbité pivní lahve? Ano, je to opravdové sklo, ale sklo přírodní, ne lidskou rukou vytvořené. To jen nezodpovědní žertýři hlásají, že jde o úlomky roztříštěných pivních lahví, které mimozemšťani při průletu nad českobudějovickou pánví vyhazovali z okének svých hvězdoletů. Vltavíny mají své jméno odvozené od jména řeky. V roce 1787 je J. Mayer popsal od Týna nad Vltavou, německy Moldauthein, a podle tohoto naleziště jim dal jméno moldavit. Počeštěno na vltavín bylo toto slovo mnohem později.

Jde o útržkovité kousky přírodního skla, zbrázděné četnými drobnými prohlubeninkami. Nemůžeme ho řadit mezi minerály, protože mu chybí zákonité uspořádání atomů do pravidelné strukturní mřížky. Taky to ale není hornina, protože mu chybí základní horninový atribut, jímž je výskyt v podobě geologických těles. Pokud takovým tělesem je např. poloha štěrkopísku, pak vltavíny se v ní mohou, jako je tomu na Českobudějovicku, vyskytnout sporadicky, jako nepatrná příměs, jako snítka šafránu v těstu.
Obecně se skelným tělískům, jaké představují vltavíny, říká tektity. Řecké tektos znamená tavený. Celosvětově představují vzácnost. Známé jsou z Vietnamu, Filipín, Jávy, Austrálie, Pobřeží slonoviny, z několika míst Spojených států amerických. Je však mnohem víc států, na jejich území se tektity nevyskytují, takže v celosvětovém měřítku jsou exotikou. Jsou odvozovány jako produkt tzv. šokové metamorfózy, k níž dochází účinkem extrémních tlaků při dopadu meteoritů. V případě českých a moravských vltavínů je za zdrojové místo pokládán meteorický kráter Ries v Bavorsku. Ze všech tektitů světa jsou ale právě jen ty naše půvabně krásně zelené, šperkařsky vděčné. Všechny ostatní jsou neprůhledné a většinou černé.

Kromě vltavínů jsou pro českobudějovickou pánev příznačné i zvláštní sedimenty, kterým se říká diatomity či křemelina. V ekonomicky zužitkovatelném množství se vyskytují zejména na ložiskách Borovany a Ledenice v třeboňské pánvi, ale ani v té českobudějovické poblíž Mydlovar nechybějí. Jsou složené ze schránek rosivek (Diatomacae), které jim svou dutinatostí propůjčují mimořádnou lehkost a pórovitost a tím vysokou schopnost absobovat škodliviny. Tyto mikroorganismy vypadají jako zmenšeniny vyprázdněných
a znovu uzavřených plechovek od krému na boty. Uchovávají tolik prázdného prostoru, že hornina z nich složená může mít objemovou hmotnost nižší než jedna, takže plave na vodě. Slouží k výrobě minerálních filtrů, ale pro svou tvrdost (jde o hmotu bohatou křemíkem) i brusiva, zvukových a tepelných izolací apod. Jeden z mých dávných studentů, který po studiu pracoval v jižních Čechách jako ložiskový geolog, nabíral při svých cestách do Vídně plný baťoh této lehoučké horniny a rakouským chovatelům koček toto účinné absorbens za tehdy vysoce ceněné šilinky úspěšně prodával. Milionář se však z něj nestal.

Tento text je úryvkem z knihy:
Ferry Fediuk: Skály a vody Vltavy
Geologický a vodácký průvodce naší národní řekou od šumavských pramenů až k mělnickému ústí
Dokořán 2019
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Kvantová kosmologie

Kosmologie se dříve považovala za pseudovědu a útočiště fyziků, kteří sice mohou mít za sebou …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close