Sciencemag.cz
Doporučujeme
Zlomky nikoliv jako neúplné kousky tabulek, ale míněno matematicky.
Lineární písmo A není obecně rozluštěno, respektive známe sice pravděpodobnou zvukovou hodnotu celé řady znaků, které jsou totožné s lineárním písmem B, nikoliv však příslušný jazyk.
V obou písmech je nejspíš totožný i zápis čísel, takže této části rozumíme rovněž. Alespoň tedy číslům celým. Protože lineární písma sloužila (alespoň z pohledu toho, co se dochovalo) nikoliv k záznamu eposů, ale především pro účetní evidenci (paláce fungovaly jako redistribuční centra; prostě se zaznamenávalo, co se sem přivezlo, uskladnilo a zase rozdělilo dál), čísla jsou zde velmi frekventovaná. Mínojci ovšem kromě celých čísel používali i zlomky a v těch se zatím nikdo moc nevyznal (poznámka: tedy alespoň předpokládáme, že určité formy zápisu čísel představují zlomky).
Mezinárodní tým ustavený na University of Bologna nyní tvrdí, že se zde podařil průlom. V první řadě vědci vyšli z toho, že systém zápisu zlomků se mohl měnit, lineární písmo A se používalo docela dlouho (cca 1800-1450 př. n. l., možná i dříve). Dosavadní pokusy proto dávaly vzájemně si odporující výsledky. Silvia Ferrara a její kolegové se soustředili na jediné období mezi lety 1600 až 1450 př. n. l. a pouze na Krétu, kdy je naděje, že systém byl používán koherentně. Mnoho tabulek obsahujících zlomky a operace s nimi je poškozených, i tak ale výpočetní/statistické metody prý vedly k použitelným výsledkům. Vyšlo se přitom z toho, jak často se různé zlomky v používaly v jiných zápisech (asi jako že ½ bude běžnější než 3/17). V systému by mělo být také co nejméně redundancí.
Závěr zní, že Mínojci nejspíš používali zlomky na bázi šedesátit, nejmenší používaná hodnota byla 1/60 a systém dokázal reprezentovat většinu šedesátkových zlomků (respektive v dochovaných záznamech se vyskytují tyto poměry). Znak pro 1/10 byl nejspíš převzat do lineárního písma B, kde se pak používal hlavně jako jednotka pro měření objemu suchých produktů typu obilí/mouky.
Michele Corazza et al. The mathematical values of fraction signs in the Linear A script: A computational, statistical and typological approach, Journal of Archeological Science (2020). DOI: 10.1016/j.jas.2020.105214
Zdroj: Elsevier/Phys.org
Poznámky PH:
Lineární písmo A téměř jistě nezachycuje semitský ani indoevropský jazyk, protože příslušný slabičný systém je pro tyto jazyky nevhodný. Systém totiž obsahuje znaky pro slabiky v kombinaci souhláska-samohláska, tedy pro slova typu katamaran nebo Alabama, která tedy asi v příslušném jazyce převládala. Když toto písmo převzali mykénští Řekové, zapisovali v něm slova cca tak, že příslušná samohláska se „propisovala“/opakovala. Kost by byla ko-so-to. Nic moc, ale lepší než přístup obvyklý v řadě semitských abeced a částečně i třeba v egyptských hieroglyfech, kde se zapisovaly jen souhlásky (samohlásky v tomto typu jazyků nehrají pro význam takovou roli; my pak nevíme, zda byl bůh Re nebo Ra a faraón Ramesse nebo Ramses apod.). Ko-so-to je určitě srozumitelnější než k-s-t. Lineární písmo B ovšem Řekové používali opět k účetní evidenci, takže si i s nedokonalým systémem vystačili.
Pravda je, že v lineárním písmu A jsou třeba známy i krátké nápisy na špercích. To mohly být třeba modlitby/magické formulky? Nebo označení vlastníka?
Systém psaní číslic z lineárních písem převzalo i kypersko-mínojské slabičné písmo, jehož jazyku ovšem také nerozumíme (to přetrvalo relativně nejdéle, používalo se až do 11. stol. př. n. l., používání lineární písma B vzalo za své někdo kolem r. 1200 př. n. l. s koncem mykénských paláců).
Problém je i v tom, že lineární písmo A a B nejsou čistě slabičná, alespoň v B (a nejspíš i v A) se vyskytují také znaky pro celá slova (logogramy, hlavně pro označení zboží v účetním záznamu). V nich se obě písma překrývají relativně méně než ve slabičných znacích.
Lineárního písma A máme asi 1500 zlomků (zde ve smyslu částí tabulek) a celkem asi 7400 znaků.
Jedno z mála možná čitelných slov z lineárního písma A – stejná fonetická hodnota jako u lineárního písma B vede ke čtení Ke-Ni-So, což by mohl být Knóssos.
> „Ko-so-to je určitě srozumitelnější než k-s-t.“
Teda, buďme poctivý, jako kdyby to s latinkou bylo lepší. Co třeba francouzština se svou smrští spřežek? Nebo angličtina, kde výslovnost vůbec neodpovídá zápisu? 🙂