Uzavřené a otevření siločáry magnetického pole Slunce. Credits: NASA’s Goddard Space Flight Center/Lisa Poje/Genna Duberstein

Vystopovali původ nejrychlejších částic ze Slunce

Vysokoenergetické částice ze Slunce představují riziko pro kosmické programy – jak pro samotné lidi, tak i pro elektroniku, a to včetně některých satelitů. 150 milionů kilometrů mezi Zemí a Sluncem dokáží tyto částice urazit za necelou hodinu. Riziko SEP (Solar Energetic Particles) bylo až dosud těžké předvídat, protože nebylo jasno v tom, z jakých částí Slunce vlastně pocházejí. Vědci nyní s alespoň částečným úspěchem tyto částice zkusili sledovat k jejich zdroji (respektive zdrojům).
Stephanie Yardley z University College London a David Brooks, George Mason University (Washington) doufají, že jejich výsledky by mohly umožnit SEP a s nimi související problémy lépe předvídat. K průzkumu byla použita data z Heliophysics System Observatory, což je systém pro sledování Slunce provozovaný NASA, který zahrnuje sondy/detektory rozmístěné na různých místech Sluneční soustavy.
Nová studie nejprve dělí události produkující SEP do dvou hlavních skupin, na náhlé a postupné. První skupina zahrnuje sluneční (magnetické) bouře/erupce s jedním jasným vrcholem, po němž následuje exponenciální pokles. Zde bychom měli dokázat párovat konkrétní událost a její výsledek celkem dobře.
Postupné vlny SEP druhého typu naproti tomu trvají někdy i dny. Mají také povahu rojů, tj. pokryjí větší plochu a z toho důvodu představují pro kosmonauty i satelity větší riziko (pravděpodobnost zásahu). V tomto případě vysokoenergetické částice zezadu tlačí vyvržená sluneční (koronární) hmota (coronal mass ejections, CME), která se prostorem valí jako přílivová vlna.
U SEP druhého jsme dosud netušili, kde ve Slunci vlastně vznikají. Mají z neznámých důvodů jiné složení, než hmota proudící ze Slunce v podobě slunečního větru (v SEP je např. méně iontů uhlíku, síry a fosforu). Brooks a Yardley mj. zkoumali, jaké části sluneční atmosféry obsahují málo síry, respektive kde by konkrétní chemické složení mohlo odpovídat SEP. Sluneční vítr uniká ze Slunce po otevřených magnetických siločárách – viz úvodní obrázek – takže se dalo předpokládat, že u SEP to bude podobně a tyto události budou probíhat na okrajích aktivních oblastí. Ukázalo se ale, že chemický otisk se shoduje s oblasti níže (blíže ke středu Slunce) a z uzavřených magnetických siločar se pak tyto vlny nějak dokáží vymanit. Jak, to prozatím nevíme. Nicméně pro předvídání postupných SEP teď už alespoň dokážeme lépe odhadnout, události v jakých vrstvách Slunce bude asi třeba sledovat…

David H. Brooks et al. The source of the major solar energetic particle events from super active region 11944, Science Advances (2021). DOI: 10.1126/sciadv.abf0068
Zdroj: NASA Goddard Space Flight Center / Phys.org

Kvantové počítání (1): Qubity mohou být i na bázi děr

Novinky ze světa kvantového počítání. Integrované kvantové počítače blízko absolutní nuly. Jak propojit qubity a …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close