Sciencemag.cz
Doporučujeme
V roce 2008 objevili archeologové u britské vesnice Hesligton lebku muže z rané doby železné. I přes stáří nálezu, určené později radiokarbonem do cca 6. století př. n. l., přitom lebka k překvapení vědců obsahovala rozpoznatelné zbytky mozkové tkáně, dokonce v podobě několikacentimetrového kompaktního útvaru.
Jak by se ale mozková tkáň mohla zachovat, navíc v blátě? Přitom se naproti tomu nedochovaly vlasy, o zbylých měkkých tkáních ani nemluvě, a neporušená nebyla ani kostra,. Jako nejpravděpodobnější se zdá, že muž byl oběšen, hlava poté uťata a i s tělem zahrabána do země, což ale pro samotný problém není asi zvlášť důležité.
„Heslingtonský mozek“ představoval rozhodně záhadu. Mozková tkáň obsahuje velké množství tuků, rozkládá se celkem rychle v důsledku oxidace (anorganicky) i pomocí enzymů (zde zase mj. proto, že mozek obsahuje dost vody, což ovlivňuje aktivitu enzymů). Nakonec právě proto odstraňovali mozek při mumifikaci staří Egypťané. V tomto případě nebyly podle všeho použity žádné techniky usilující o konzervaci těla.
Detailnější analýza nyní ukázala, že se opravdu jedná o zbytky mozkové tkáně. Uchovaly se zde některé proteiny (celkem se jich podařilo identifikovat asi 800), které z nějakého důvodu vytvořily stabilní agregáty, mnohem odolnější než bílkoviny v živém těle. I když samotné buňky se rozpadly, zachovány zůstaly jakési zbytky nervových výběžků (axony) vytvářející vnitřní zasíťování. Též se pravděpodobně podařilo najít zbytky astrocytů (podpůrných buněk). Snad by se dalo shrnout, že se zachovala spíše bílá (vnitřní) než šedá hmota mozku (mozková kůra).
Přitom se nepodařilo detekovat žádné taniny (ty byl mohly hrát roli při konzervaci, viz archeologické nálezy z rašelinišť) a ani pH, i když celkem nízké, zde nemohlo být hlavní příčinou zachování. Chladný, vlhký a jemnozrnný sediment i přes obsah vody zřejmě působil konzervačně sám o sobě, protože nízký obsah kyslíku bránil růstu mikroorganismů. Některé proteiny se dokonce dochovaly v tak dobrém stavu, že byly nadále funkční (dokázaly vytvořit imunitní odpověď).
Nedá se říct, že by tím byla celá záležitost vysvětlena. Snad zde působila nějaká dosud neznámá chemikálie s konzervačními účinky (spíše náhodně přítomná na místě, viz výše). Je možné, že paralelně probíhají v mozku po smrti dva procesy: rozklad a vytváření stabilní proteinové struktury. Druhý proces kvůli prvnímu obvykle není dost rychlý, ale pokud se rozklad nějak zpomalí, dopadne to takto…(?)
S trochou fantazie lze podivný útvar spojovat třeba i s nějakou zvláštní chorobou, která mění strukturu proteinů mozku (nakonec speciální proteinové útvary vznikají při Alzheimerově chorobě, při Parkinsonově chorobě se v důsledku fibrilace vytváří síť toxických, stabilních proteinů, které mozek nedokáže odbourat; a pak jsou zde samozřejmě priony, které podle některých údajů dokáží přežít i zpopelnění a popel si zachová infekčnost atd.). Samozřejmě vůbec netušíme, zda muž z Heslingtonu něčím takovým trpěl. Nebo ještě z jiného úhlu pohledu: pokud bychom odhalili látku, která zachování mozkové tkáně způsobila, nemohla by mít vztah i k neurodegenerativním poruchám (ať už by jim bránila, nebo je podporovala)? Samozřejmě, naprostá spekulace.
Dokonce se naznačuje, že kdybychom dokázali lépe porozumět procesům rozkladu proteinů, mohli bychom pak třeba lépe interpretovat zbytky proteinů v paleontologických nálezech – viz známá a sporná kauza, zda se opravdu dochovaly proteiny tyrannosaura a podobají se těm slepičím. (poznámka PH: To se ale zdá být už celé hodně na vodě, v paleontologii nás zajímá, jakému druhu nález patří, respektive jakému druhu se v jaké míře podobá příslušný proteom, a to z proteinů určit umíme, pokud se dochovají; zde nějak nevím, jak by nám studium mozku z Heslingtonu mohlo pomoci).
Samozřejmě těžko dělat obecnější a jasné závěry na základě jediného podivného nálezu.
Axel Petzold et al. Protein aggregate formation permits millennium-old brain preservation, Journal of The Royal Society Interface (2020). DOI: 10.1098/rsif.2019.0775
Zdroj: ScienceAlert.com, Phys.org a další
To přece není jediný nález, viz jazyk sv. Jana Nepomuckého.
600 let, ne 2600 let. i kdyz radovy rozdil to neni. ale zajimave, ze „jazyk“ byl zrejme prave mozkova tkan, pritom se jinde uvadi, ze mozek se rozpada prave velmi rychle. (taky telo jana nepomuckeho snad hodili do vltavy… to zrovna na konzervaci by dobry vliv mit nemelo?)