Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lidé často reagují na události s nízkou pravděpodobností, ale závažnými důsledky, jako jsou teroristické útoky nebo jaderné havárie, velkým, „nepřiměřeným“ strachem. Tato intenzivní emoce vede k extrémnímu vyhýbavému chování, což současně často znamená, že se lidé vystavují vyššímu riziku úmrtí při běžnějších incidentech, jako jsou dopravní nehody.
Vědci z univerzit v Exeteru a Bristolu nyní použili matematický model, aby ukázali, jak jsou (mohou být) takové zdánlivě iracionálně přehnané reakce ve skutečnosti evolučně zvýhodňovány. V jejich modelu mají jedinci, kteří projevují předpojatost vůči činnostem, které by, i když je to nepravděpodobné, mohly vyhladit významnou část jejich širší rodiny, tendenci zanechat v dlouhodobém horizontu více kopií svých genů než ti, kteří na tato rizika reagují přiměřeněji – alespoň z pohledu jednotlivce.
Tato „genetická strategie“ podle vědců vysvětluje, proč si jedinci volí nelogické jednání, která pro ně představují větší riziko, jako je například volba jízdy autem namísto letu letadlem po nedávné letecké katastrofě.
Výzkum tak zpochybňuje obecně přijímaný názor, že jednotlivci potřebují pouze lepší informace o příslušných rizicích, aby mohli činit výhodnější/racionálnější (poznámka: oboje možná raději do uvozovek?) rozhodnutí.
„Naše zjištění naznačují, že bez ohledu na to, jak dobře jsou lidé informováni, mají pravděpodobně vyvinutou tendenci k zaujatému chování vůči vystavení vzácným, ale „masovým“ událostem s vysokou úmrtností,“ říká hlavní autor studie John McNamara z University of Bristol. „Toto zaujaté chování se projevuje ve formě strachu, obranného mechanismu, který chrání naše rodinné struktury, v podstatě linii našich genů.“
John M. McNamara et al, Scales of risk and adaptive ‚dread‘: an evolutionary theory of risk inflation, Scientific Reports (2025). DOI: 10.1038/s41598-025-19079-3
Zdroj: University of Exeter / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámky PH:
Prostě klasický sobecký gen/příbuzenský výběr, přepočítám rizika nejenom na sebe, ale i předpokládám, že při hromadné katastrofě budou zasaženi i mí příbuzní. Což by v pravěku platilo, takže dnes fungujeme podle toho (i když reálně třeba nikam nepoletím se svými příbuznými).
Potod OK, no ale celkově nevím. Evoluce člověka probíhala v jiných podmínkách, kdy žádné „velké katastrofy“ typu těch výše zmíněných nebyly (leda přírodní). Na druhé straně vyhubit člověka včetně všech jeho příbuzných mohla snadno jedna déle trvající zima nebo jeden útok sousední skupiny, tedy událost nijak „masová“. Spíše bych se přikláněl k (asi tradičnímu) vysvětlení, že lidský mozek má omezenou schopnost zacházet s pravděpodobnostmi, alespoň pokud je přímo nepočítáme…
