Sciencemag.cz
Related Articles
Když už máme to fotbalové mistrovství světa, tedy trochu vědy za fotbalem. A že vstoupilo do vyřazovací fáze, pak něco o penaltových rozstřelech. I když těžko říct, kam vlastně následující výzkum řadit – je to spíš matematika, statistika nebo psychologie?
Nový výzkum v první řadě zpochybňuje představu, že tým, který kope v rozstřelu jako první, má mít výraznou výhodu. Statistika prý o ničem takovém nevypovídá.
Výzkumníci z australské Univerzity v Queenslandu analyzovali stovky penalt z vrcholných mezinárodních zápasů a matematicky simulovali miliony scénářů penaltových rozstřelů. „Zjistili, že týmy mohou výrazně zvýšit své šance na výhru tím, že přesně určí své nejlepší střelce penalt v situaci pod tlakem a nasadí je ve správném pořadí,“ praví průvodní tisková zpráva.
Kdo střílí druhý, samozřejmě čelí často situaci, že neproměněná penalta znamená prohru/vyřazení, stejně tak se ale dostává do situací, že gól znamená vítězství. Z toho se mnohdy dedukovalo, že je zde větší psychologický tlak na hráče (poznámka PH: asi nějak ve smyslu: „když kopu první, po mě bude tak jako tak ještě hrát soupeř“) a v důsledku toho větší pravděpodobnost chyby (poznámka PH: předpokládáme-li, že nedat gól je chyba, „penalta nelze dobře chytit, jen špatně kopnout“, jak se někdy uvádí). Což se ale, jak už bylo řečeno, nepotvrdilo. Nicméně, dále se praví: V elitním mezinárodním fotbale bylo proměněno pouze asi 60 % penaltových kopů v případech, kdy jejich neproměnění znamenalo okamžité vyřazení, zatímco v situacích, kdy penalta mohla okamžitě rozhodnout o vítězství v penaltovém rozstřelu, to bylo téměř 90 %. Jako by tedy jeden druh tlaku byl tíživější.
Studie ale hlavně zjistila, že pořadí hráčů při provádění penalt může ovlivnit šance týmu na vítězství o více než 10 %. Týmy, které nasadily své nejsilnější střelce brzy, trvale dosahovaly lepších výsledků než ty, které své nejlepší hráče šetřily až na pozdější kola. Objevil se však i důležitý zvrat: Pro tým střílející jako druhý platí, že pokud jsou nejlepší střelci penalt zároveň i psychicky nejodolnějšími hráči, optimální strategií může být šetřit si je na momenty s nejvyšším tlakem v pozdější fázi rozstřelu (kolo 4 a 5). (Poznámka PH: ale není u střílení penalt „být nejlepší“ a „být nejodolnější“ vlastně totéž?) Naopak ten, kdo střílí první, by měl prostě nasadit hráče podle síly v sestupném pořadí.
Jak dále praví průvodní tisková zpráva, otázkou je, zda trenéři mají k dispozici dostatečné datové sady a zda je dokážou využívat. Nejspíš se namísto toho stále rozhodují intuitivně. (Poznámka PH: ovšem nabízí se třeba i jiná otázka. Data určitého stáří už možná o ničem nevypovídají. A je zrovna u kopání penalt dost dat o jednotlivých hráčích dejme tomu za poslední rok, aby z toho trenér mohl něco statisticky relevantního vyvodit?)
Robbie S. Wilson et al, Rethinking penalty shootout strategies: How psychological leverage shapes performance, Football Studies (2026). DOI: 10.1016/j.footst.2026.100063
Zdroj: University of Queensland / Phys.org, přeloženo / zkráceno
