Sciencemag.cz
Related Articles
Největší nebezpečí nastává, když jeden kanibal sní jiného kanibala.
Proč je kanibalismus v lidské společnosti tabu, i když se v historii opakovaně objevoval? Tým vědců, jehož klíčovým členem je Petr Tureček z Přírodovědecké fakulty UK, přišel s revolučním matematickým modelem. Studie publikovaná v časopise PNAS ukazuje, že opakované pojídání vlastního druhu vede kvůli smrtelným chorobám k populačnímu kolapsu. Právě proto vznikl silný kulturní zákaz.
Kanibalismus fascinuje lidstvo od nepaměti. Antropologové a historici přinášejí nespočet důkazů o tom, že se lidé v dobách hladomoru či při rituálech uchylovali k pojídání příslušníků vlastního druhu. Zároveň však napříč kulturami existuje jeden z nejsilnějších zákazů – tabu, které tuto praktiku striktně zapovídá. Tento zdánlivý rozpor se nyní rozhodl vyřešit tým vědců, ve kterém hraje zásadní roli biolog Petr Tureček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Vědecký tým se podíval na lidské tělo čistě pragmaticky – jako na potenciální zdroj energie. Vytvořili pokročilý matematický model, který poměřuje energetický zisk z takové potravy s riziky a náklady na její získání. Výsledky ukazují, že z čistě výživového hlediska není člověk pro jiného člověka žádnou prémiovou krmí, ale spíše jen průměrným jídlem. Skutečný zvrat v modelu však nastal ve chvíli, kdy vědci započítali skryté biologické náklady.
Tím největším rizikem je přenos infekcí. V přírodě platí, že paraziti a původci nemocí jsou specializovaní na konkrétního hostitele. Pokud člověk sní jiné zvíře, většina jeho chorob se na něj nepřenese. Pokud ale pozře jiného člověka, patogeny se ocitnou v naprosto identickém prostředí, na které jsou dokonale přizpůsobené. Funguje to podobně jako počítačový virus: software naprogramovaný pro konkrétní operační systém se bez problému spustí na jakémkoliv dalším počítači stejné značky.
Největší nebezpečí nastává v situaci, kdy se z kanibalismu stane řetězec – tedy když jeden kanibal sní jiného kanibala. V takových případech se riziko nákazy dramaticky zvyšuje. Model ukázal, že zatímco jednorázové pozření lidského masa v době extrémního hladomoru může jednotlivci zachránit život, pravidelnější opakování této praktiky vede k bleskovému šíření smrtelných chorob. Patří mezi ně zejména prionová onemocnění, jako je choroba kuru, která v minulém století zdecimovala domorodé kmeny na Nové Guineji. Priony jsou odolné vůči teplu, takže ani důkladné uvaření masa lidi neochrání.
Tento výzkum je převratný v tom, že poprvé spojuje kulturní antropologii s matematikou a epidemiologií do jednoho funkčního celku. Ukazuje, že morální a společenská tabu nejsou jen náhodné kulturní vrtochy. Jsou to evoluční obranné mechanismy, které lidstvo podvědomě vyvinulo, aby se ochránilo před sebezničením.
„Náš model jasně demonstruje, že pravidelný kanibalismus je pro lidskou populaci dlouhodobě neudržitelný. Epidemiologické náklady v podobě šíření nevyléčitelných nemocí velmi rychle převáží jakékoliv kalorické zisky a spolehlivě vedou ke kolapsu celé komunity. Společenské tabu tak funguje jako účinný štít, který chránil naše předky před touto evoluční pastí,“ vysvětluje Petr Tureček z Přírodovědecké fakulty UK.
Misiak, M., & Tureček, P. (2026). The cannibalistic trade-off: Why human cannibalism emerges and why taboos suppress it. Proceedings of the National Academy of Sciences, 123(27), e2605120123. https://doi.org/10.1073/pnas.2605120123
ad to „řetězení“: na to jsem narazil kdysi v povídce Petra Stančíka, kde se psalo, že největší pochoutkou je guláš z kanibalů 🙂