Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vaření čaje, respektive jeho zalití vroucí vodou, odstraňuje podle nového výzkumu z vody olovo, kadmium a další těžké kovy. Jejich ionty ulpívají na povrchu čajových lístků/drtě. Konzumace čaje určitě není všelékem a „univerzálním filtrem“, ale ke snížení expozice příslušnými kontaminanty přispívá.
Je čaj v tomto ohledu nějak unikátní? Hlavní autor studie Benjamin Shindel (v době výzkumu Northwestern University, Evanston, Illinois) tipuje, že asi ani ne; čajové lístky mají prostě velký aktivní povrch, proto mohou tak dobře uvolňovat do vody svůj obsah a zase se něco snadno lepí na ně. Nejspíš by podobně fungovala i celá řada dalších materiálů, ale byl to krok navíc, naopak čaj už se stejně pije skoro po celém světě.
Při provádění studie tým z Northwestern University zkoumal, jak různé druhy čaje, čajových sáčků a způsobů vaření ovlivňují adsorpci těžkých kovů. Mezi testované druhy patřily „pravé“ čaje, jako je černý, zelený, oolong a bílý, a také heřmánkový čaj a rooibos. Zkoumaly se také rozdíly mezi sypaným a komerčně vyráběným sáčkovým čajem.
Výzkumníci vytvořili vodné roztoky se známým množstvím olova a dalších kovů (chromu, mědi, zinku a kadmia) a zahřáli je na teplotu těsně pod bodem varu. Poté přidali čajové lístky, které se louhovaly po různě dlouhou dobu – od pouhých sekund až po 24 hodin. Nakonec se změřil, kolik kovů ve vodě zůstalo, respektive se podařilo odstranit.
Po několika pokusech se ukázalo několik faktorů. Na sáčku záleží. Po testování různých typů sáčků bez čaje uvnitř vědci zjistili, že bavlněné a nylonové sáčky adsorbují pouze malé množství kontaminantů. Celulózové (papírové) sáčky však fungovaly naopak velmi účinně. Pravděpodobně v důsledku toho, že celulóza má relativně vyšší aktivní povrch pro sorpci. U nylonových sáčků je navíc rizikem uvolňování mikroplastů (tedy z celulózy se pochopitelně uvolňují mikročástice nestravitelné celulózy, ale ty jsou neškodné).
Při porovnávání různých druhů čaje vědci zjistili, že druh čaje a jeho mletí hrají při adsorpci kontaminantů menší roli. Jemně mleté čajové lístky, zejména černé, adsorbovaly o něco více iontů kovů než celé lístky. Výzkumníci to opět přičítají ploše povrchu. Když se čajové lístky zpracovávají na černý čaj, zvrásní se a jejich póry se otevřou,“ uvádí B. Shindel. „Tyto vrásky a póry zvětšují povrch.“ Rozemletím lístků se také zvětší jejich povrch. Nejvýznamnější roli ve schopnosti čajových lístků adsorbovat ionty kovů hrála ovšem doba louhování. Louhování přes celou noc by mělo odstranit z vody už velkou většinu těžkých kovů.
Pro alespoň rámcovou představu: vědci odhadují, že příprava čaje může z pitné vody odstranit v průměru přibližně 15 % olova, a to až do koncentrace olova 10 ppm (částic na milion). Tento odhad platí pouze pro „typický“ šálek čaje, který zahrnuje jeden hrnek vody a jeden sáček čaje, který se vaří tři až pět minut.
Možná by se tímto způsobem dalo vysvětlit (vysvětlovat), proč populace pijící více čaje mají menší množství např. kardiovaskulárních chorob. Samozřejmě – pokud to tak je, jde-li o významný vliv, nepřebijí-li ho hravě jiné faktory, zejména samotná kvalita pitné vody a jiné zdravotní dopady vyplývající z pití čaje (kofein, polyfenoly, flavonoidy a další antioxidanty)…
Brewing clean water: The metal-remediating benefits of tea preparation, ACS Food Science & Technology (2025). dx.doi.org/10.1021/acsfoodscitech.4c01030
Zdroj: Northwestern University / Phys.org
Tak proto se ti asiaté dožívají poměrně vysokého věku navzdory hromadě arzenu v rýži.