Při výbuchu Vesuvu v roce 79 n. l. bylo spolu s nejznámějšími Pompejemi zničeno i nedaleké město Herculaneum. V 60. letech zde pod vrstvou popela a lávy kromě jiných pozůstatků města odkryli i zbytky těl několika obětí výbuchu. Jako součást jedné z lebek archeologové tehdy objevili lesklý černý předmět připomínající sklo, na první pohled úlomek kamene. Mohlo jít třeba o kamínek vystřelený výbuchem, který dopadl vedle, nebo třeba i prorazil lebku a dotyčného usmrtil (lebka byla znatelně poškozená).
Teď se ale ukazuje, že všechno je jinak: černý kousek je ve skutečnosti zbytek mozku. Alespoň to prohlásil Pier Paolo Petrone, forenzní antropolog z University of Naples Federico II. Další podrobná biochemická analýza (na pracovišti CEINGE v Neapoli) ukázala, že „kámen“ opravdu obsahuje zbytky proteinů a mastných kyselin, takže jde nejspíš o pozůstatky vlasů a mozkové tkáně.
Tělo se v okamžiku smrti pravděpodobně zahřálo na asi 520 °C účinkem horkých plynů. Většina měkkých tkání se odpařila, tuk možná i přímo vzplál. Následoval ale zase prudký pokles teploty, při němž se zbylá tkáň mozku zase ztuhla do příslušné sklovité hmoty.
Některé mrtvé z Herculanea se mimochodem podle dochovaných písemných památek podařilo s vysokou pravděpodobností i přímo identifikovat jmény. U několika se analyzovala DNA; ukázalo se, že připomíná spíše současnou populaci Blízkého východu, zřejmě šlo o odtamtud dovezené otroky.
Pierpaolo Petrone et al. Heat-Induced Brain Vitrification from the Vesuvius Eruption in c.e. 79, New England Journal of Medicine (2020). DOI: 10.1056/NEJMc1909867
Zdroj: Phys.org