Sciencemag.cz
Doporučujeme
Čerstvý držitel Nobelovy ceny za lékařství Svante Pääbo v roce 2013 a 2016 společně s týmem Archeologického ústavu AV ČR, Brno jako první zkoumali DNA lidských kosterních ostatků z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu (oněch Štorchových lovců mamutů). Z výsledků analýz mimo jiné vymezili tzv. věstonický klastr, okruh geneticky blízkých jedinců zformovaných před 30 000 lety na Moravě, nebo rozluštili otázku dříve záhadného pohlaví jedince ze slavného trojhrobu v Dolních Věstonicích. V roce 2022 švédský biolog obdržel Nobelovu cenu za jeho zásluhy za objevy v evoluční genetice. Odhalil například opakované křížení mezi neandrtálci a anatomicky moderními lidmi. Objevil také na Altaji genetickou stopu dříve neznámého předka člověka – Denisovana.
„Je pro nás potěšením a obohacující zkušeností, že výsledky našich výzkumů také přispěly k mimořádnému ocenění, jaké udělením Nobelovy ceny za lékařství obdržel Svante Pääbo,“ říká doc. Mgr. Sandra Sázelová, Ph.D., přední specialistka na paleoantropologii z Archeologického ústavu AV ČR, Brno.
Svante Pääbo, čerstvý držitel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, se ve svém výzkumu zabýval možností sekvenace starobylé/archaické DNA (aDNA). Podařilo se mu to nejprve u kratší mitochondriální DNA a posléze i u mnohem složitější jaderné DNA. Tento výzkum stál na počátku nové vědecké disciplíny paleogenetiky. Paleogenetika dnes postupně umožňuje odtajnit genetickou historii lidstva. Sekvenování genomu neandrtálců a jeho porovnání s genomem současného i pleistocenního anatomicky moderního člověka, odhalilo opakované křížení mezi neandrtálci a anatomicky moderními lidmi. Došlo k tomu nejprve na Předním východě, kam moderní lidé přišli z Afriky před asi 100 000 lety, ale posléze i v Evropě v období až do přibližně 40 000 let před současností. To mimo jiné potvrzuje též nález lebky z Koněpruských jeskyní. Následně Svante Pääbo odhalil na Altaji genetickou stopu dříve neznámého předka – Denisovana – se kterým se populace moderního člověka setkala a křížila ve svém pronikání do východní Asie a Austrálie.
Čerstvý držitel Nobelovy ceny a jeho tým též dlouhodobě spolupracují se specialisty ze Střediska pro paleolit a paleoantropologii Archeologického ústavu AV ČR v Brně. Společně jako první studovali též lidské kosterní ostatky z období gravettienu, oněch Štorchových „lovců mamutů“, kteří na Moravě žili před zhruba 30 až 25 000 lety. V roce 2013 a o tři roky později v roce 2016 postupně analyzovali mitochondriální a jadernou DNA vybraných jedinců ze světoznámých lokalit Dolní Věstonice II a Pavlov I. Po jejich srovnání s dalšími evropskými nálezy zřetelně vymezili tzv. věstonický klastr, tedy okruh geneticky blízkých lidí, který se zformoval zhruba před 30 000 lety na Moravě, a se kterým se setkáváme také v Itálii či Belgii. Paleogenetická analýza Svanteho Pääba rovněž rozluštila otázku dříve záhadného pohlaví prostředního jedince, nalezeného ve slavném trojhrobu DV15 v Dolních Věstonicích. Potvrdilo se, že navzdory absencím zřetelných antropologických znaků se jednalo o jedince mužského pohlaví.
„Jsme nesmírně rádi, že spolupráce našeho ústavu s týmem Svante Pääba nadále pokračuje, a s napětím očekáváme další nové výsledky. Jeho úspěch také nepřímo potvrzuje mimořádný význam archeologického dědictví regionu pod Pavlovskými vrchy pro poznání úplných počátků lidstva,“ dodává Sandra Sázelová.
