Sciencemag.cz
Doporučujeme
Žaludek praví: se vznikem rodu Homo a výrobou prvních kamenných nástrojů postoupil člověk v Africe na místo vrcholového predátora. Nejsme potomky oportunistických všežravců, alespoň podle nové studie.
Fyzičtí antropologové Miki Ben-Dor a Ran Barkai z Univerzity v Tel Avivu a Raphael Sirtoli (University of Minho, Braga, Portugalsko) vysvětlují, že doposud byla rekonstrukce stravy našich předků založena především na srovnávání se současnými nebo nedávnými společnostmi lovců a sběračů. Ti ale žijí v naprosto odlišných podmínkách. Kam člověk vkročil, tam po nějaké době prakticky vymřela megafauna. Ani v Africe se dnešní nebo nedávné společnosti lovců a sběračů už nemohly specializovat na lov slonů nebo nosorožců.
Do role vrcholového predátora se podle autorů nové studie člověk dostal už asi před 2 miliony let, kdy první Homo pomocí kamenných nástrojů začali lovit velkou zvěř právě typu slonů. Přesun specializace na menší kořist (mezolit) a stále se zvyšující podíl rostlinné potravy byl důsledkem toho, že jako lovci velké zvěře byli lidé úspěšní až příliš.
I když máme posledního společného předka se šimpanzi, kteří jsou všežravci, lidská evoluce je spíše evolucí šelmy. Má to ukazovat náš metabolismus (fyziologie), genetika i tělesná stavba (morfologie). Autoři studie shromáždili data z 400 dalších prací z různých vědních oborů. Hlavní důkazy pro to, že naši předkové byli specializovaní masožravci, nikoliv univerzální všežravci, mají být následující:
Lidé mají kyselejší žaludek než všežravci, dokonce i ve srovnání s řadou jiných predátorů. Pravěcí lidé zřejmě konzumovali maso velkých zvířat po několik dní, v horkém klimatu a navíc ještě neznali oheň, aby ho takto upravovali (ať už před konzumací nebo konzervovali dopředu). Bez pořádné dávky chlorovodíku by nás bakterie z kazícího se masa otrávily. Ulovit si co den králíka takový žaludek, jako máme my, prý nevyžaduje.
V tělech všežravců bývá tuk uložen ve formě relativně malého počtu velkých tukových buněk, u predátorů je tomu naopak. Člověk spadá do druhé skupiny.
Porovnání genomu lidí a šimpanzů vede k tomu, že první se vyvíjí směrem ke schopnosti zpracovávat stravu bohatou na tuky, šimpanzi stravu bohatou na cukry. Lidé se specializovali na lov velkých a také tučných zvířat.
O masožravosti našich předků a speciálně i o orientaci na velkou kořist svědčí izotopová analýza dochovaných kostí.
Specializované nástroje pro zpracování rostlin jako potravy jsou velmi mladého data. V Africe došlo k nárůstu konzumace rostlin asi před 85 000 lety, v Evropě a Asii pak ještě později, a to, dalo by se říci, nedobrovolně. Od té doby také charakter stravy a vůbec způsob života odpovídá konkrétním ekologickým podmínkám. Během 2 milionů let předtím lidé ale podobnými specialisty nebyli, i jejich nástroje jsou prakticky stejné bez ohledu na konkrétní místní podmínky.
Miki Ben‐Dor et al, The evolution of the human trophic level during the Pleistocene, American Journal of Physical Anthropology (2021). DOI: 10.1002/ajpa.24247
Zdroj: Tel Aviv University/Phys.org
Poznámky PH:
Existují ovšem i jiné názory, jakkoliv evoluce lidského mozku určitě se zvýšenou konzumací bílkovin souvisí (a před vyšlechtěním specializovaných plodin a domestikací zvířat dávajících mléko platilo, že bílkoviny = maso). I naši předkové byli spíše oportunističtí a jedli to, co bylo v dané oblasti dostupné přednostně a nejsnáze, ať už šlo o slony, žáby nebo plané obilniny. Nakonec lidé, kteří dnes praktikují všemožné „paleodiety“, nedělají podle většiny odborníků na výživu zrovna dobře. Inuité s výlučně masitou stravou se nedožívali nijak vysokého věku (i když taková srovnání jsou strašně sporná: stejně tak na vině mohly být celkově drsné podmínky; navíc evoluce v minulosti sotva nějak významněji působila, pokud určitý typ stravy zabíjel dejme tomu po padesátce, z tohoto hlediska dnešek o minulosti zase tolik nevypovídá). Naopak v oblastech známých dlouhověkostí se lidé zrovna nepřecpávají červeným masem.
Podle řady názorů byli naši předkové spíše mrchožrouti než lovci (viz i výše; tím by se kyselost žaludku dala vysvětlit také, opět šlo o maso už pořádně zkažené). První nástroje nebyly lovecké zbraně, ale spíše škrabky a nožíky na rychlé naporcování a uřezání kusu masa (dejme tomu lidé zahnali geparda a rychle řezali, než sami utekli před lvem). Postavit se jiným vrcholovým predátorům typu lvů se lidé mohli odvážit až v době účinných dálkově působících zbraní tak před 100 000 lety (?). Ještě neandrtálci se podle některých názorů v Evropě nenacházeli na vrcholu potravní pyramidy, ale spíše někde na středním stupni.
Od jiných predátorů se lidé liší také tím, že nepřežijí na proteinech. Již v minulosti preferovali lovci zvířata s tučným masem (nebyla-li aktuálně k dispozici potrava rostlinného původu). Viz také: Rozdílný jídelníček snížil náklady na domestikaci vlka
Evoluce je v ohledu stravování rychlá. Za jak dlouho se lidé naučili trávit v dospělosti mléko (méně něž 8 000 let). Za jak dlouho se vlk naučil de fato přežít na škrobu (také to muselo jít rychle, v neolitu už psi o moc víc k jídlu neměli)? Jak rychle se zvýšila schopnost lidí metabolizovat alkohol? Atd.
