Hranice zemské magnetické bubliny (modrá) tvoří zdánlivě stojatou vlnu na většině jejího čela. Kredit: Imperial College London

Co se děje, když se sluneční vítr srazí s magnetosférou Země

Sluneční vítr při interakci s bublinou magnetosféry kolem Země, vytváří vlny energie, které se zdánlivě zastaví.

Ze Slunce neustále vylétá proud elektricky nabitých částic. Na povrchu Země jsme před tímto náporem chráněni magnetosférou vytvořenou magnetickým polem Země, která funguje jako bublina. Když sluneční vítr narazí na magnetosféru, přenesou se podél hranice mezi nimi vlny energie. Vědci se dosud domnívali, že by tyto vlny měly směřovat ve směru slunečního větru, ale nová studie zveřejněná v Nature Communications ukazuje, že některé vlny se chovají přesně opačně.
Martin Archer z Imperial College London a jeho kolegové již dříve zjistili, že hranice magnetosféry vibruje jako buben. Když pulz slunečního větru narazí na přední část naší magnetosférické bubliny, vlny se ženou k magnetickým pólům Země a odrážejí se zpět.
Nejnovější práce se zabývá vlnami, které vznikají na celém povrchu magnetosféry. Využívá přitom kombinaci modelů a pozorování z družic NASA THEMIS (Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms).
Výzkumníci zjistili, že když pulzy slunečního větru zasáhnou magnetosféru, vlny, které se vytvoří, se nejen ženou tam a zpět podél siločar zemského pole, ale také se pohybují proti slunečnímu větru. Energie větru přicházejícího ze Slunce a energie vln jdoucích proti němu se mohou vzájemně vyrušit, čímž vznikne stojaté (stacionární) vlnění; tyto vlny obsahují velké množství energie, i když zdánlivě nikam nesměřují. Stojaté vlny mohou přetrvávat déle než ty, které se pohybují se slunečním větrem. To má dále znamenat, že významně urychlují částice v blízkém okolí Země a ovlivňují dopady částic v oblastech, jako jsou radiační pásy Země nebo ionosféra.
Autoři studie také tvrdí, že stojaté vlny se mohou vyskytovat i jinde ve vesmíru, od magnetosfér jiných planet až po periferie černých děr.
Výsledky výzkumu mají vylepšit naše chápání podmínek v okolí Země, které přispívají k vesmírnému počasí. A to zase může ovlivnit naše technologie od komunikačních satelitů na oběžné dráze až po elektrické vedení na Zemi.

Archer, M.O., Hartinger, M.D., Plaschke, F. et al. Magnetopause ripples going against the flow form azimuthally stationary surface waves. Nat Commun (2021). doi.org/10.1038/s41467-021-25923-7
Zdroj: Imperial College London / Phys.org


Film s výsledky simulace na rovníku (vlevo) a na poledním poledníku (vpravo). Hranice magnetosféry (černá) se pohybuje v důsledku povrchových vln, které magnetosféru stlačují (červená) nebo zřeďují (modrá). Oscilace byly rovněž převedeny do doprovodného zvuku. Kredit: Imperial College London

Antihmota v kosmickém záření znovu otevírá otázku temné hmoty v podobě části WIMP

Částice WIMP (Weakly Interacting Massive Particles) představují jednoho z kandidátů na temnou hmotu. Podle nové …

One comment

  1. Spíš dotaz než komentář:
    Znamená to, že tedy na Zemi Slunce takto tlačí nějakou silou opačnou ke gravitační?
    Jakou silou asi Zemi tlačí? Znamená to, že by se mohla oběžná dráha prodlužovat? A vzdaloval by se i Měsíc od Země v důsledku elektrických sil?
    Tlačí takto vzájemně na sebe i hvězdy?
    (Aby to nakonec nedejbože nevysvětlilo rozpínání námi pozorovaného Vesmíru :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *