Pixabay License. Volné pro komerční užití

Co vlastně říká bayesovská statistika o životě na exoplanetách?

Můžeme z existence života na Zemi vyvodit něco o tom, s jakou pravděpodobností vzniká život na planetách podobných Zemi? Převažující pohled na věc praví, že ne. Máme před sebou výběrový efekt. Protože se nutně nacházíme na planetě, kde došlo k abiogenezi, pak nelze pouze na základě tohoto poznatku vyvozovat nic o pravděpodobnosti vzniku života jinde.
Daniel Whitmire, astrofyzik aktuálně přednášející matematiku, však tvrdí, že všechno je jinak. Výše uvedený argument (s nímž prý jako první přišel australský astrofyzik Brandon Carter) má trpět tzv. problémem starých důkazů; alespoň podle bayesovské statistiky a metodologie, která se v ní používá k aktualizaci teorie/hypotézy ve světle nových důkazů.
Whitmire jako analogii přináší početí. Byli jsme počati „snadno“ nebo „těžko“? Protože člověk pokládající tuto otázku musel být počat, aby mohl tuto otázku položit, analogicky by se mohlo tvrdit, že z toho o snadnosti jeho početí nic nevyplývá. Dejme tomu, že „snadné“ budeme označovat početí bez používání antikoncepce, „těžké“ s používáním. Pravděpodobněji jsme byli počati „snadno“ („propozicím lze přiřadit hodnoty (pravděpodobností)“, uvádí tisková zpráva).
„Moje existence“ i „abiogeneze na Zemi“ má spadat do stejné kategorie „starých důkazů“. Čili z toho lze vyvodit, že i vznik života ne Zemi byl „snadný“ (pravděpodobný), a tudíž má být i pravděpodobné (respektive: na základě existence života na Zemi pravděpodobnější), že život bude existovat i jinde.
Matematická argumentace je k dispozici zde, open access v International Journal of Astrobiology.

Daniel P. Whitmire, Abiogenesis: the Carter argument reconsidered, International Journal of Astrobiology (2022). DOI: 10.1017/S1473550422000350
Zdroj: University of Arkansas / Phys.org

Poznámky PH:
Tak, jak to podává průvodní tisková zpráva, mě to tedy nepřesvědčilo. Celý argument s početím je nějak tautologický, pokud něco může vznikat snadno i nesnadno, jistěže bude vznikat spíše snadno (protože právě tak to označíme).
K podobné otázce jsme se zde již dostávali opakovaně. Jak zaznělo v diskusi (podle mě klíčový myšlenkový experiment), co když jste odsouzeni k smrti a po výstřelech 10 popravčích zjistíte, že žijete? Máte předpokládat, že se stalo něco speciálního (např. někdo dal četě slepé náboje), nebo prostě jen došlo k náhodě a výběrovému efektu – všichni minuli, pochopitelně, protože jinak byste o tom nemohli přemýšlet?
A to ještě, když se podobné modely používají pro různé vícesvětové interpretace kvantové fyziky nebo v úvahách o multiverzu, zde vstupují do hry nekonečna; navíc mohou být různé typu, je paralelních vesmírů jako celých nebo jako reálných čísel? Celé je to krajně matoucí; v populárně naučné literatuře v češtině snad jediný, kdo se těmito otázkami pokouší systematicky zabývat, je Max Tegmark v knize Náš matematický vesmír (nedávno v češtině nové vydání).
Přece jen ale něco nám evoluce života na Zemi snad říká. Život podle všeho vznikl (nebo: „objevil se“) velmi rychle poté, co Země vůbec nějak byla obyvatelná. To je argument proto, že proces byl spíše snadný. Naopak vznik inteligentního (i už složitého) života trval docela dlouho, ten je možná „nesnadný“.

Cooperovy páry elektronů mají opačné spiny

Cooperovy páry, tedy dvojice elektronů odpovídající za vlastnosti konvenčních supravodičů, mají vždy opačné spiny. Fyzikové …

3 comments

  1. Jsou dvě možnosti. Buďto jsme ve Vesmíru sami, nebo ne. Obě možnosti jsou děsivé.
    Myslím, že to řekl A. C. Clark. I když pro mě je rozhodně méně děsivá varianta A, protože to znamená, že máme Vesmír sami pro sebe.
    Každopádně se do hry ještě míchá Velký filtr. A to je mnohem horší věc.
    https://youtu.be/UjtOGPJ0URM

  2. pradedovi se narodilo 5 dcera a zadny syn.
    pak uz rikal, ze si zvykl.

  3. Pavel Houser

    tak ten problem synu a dcer je celkem dobre uchopitelny, muze mit 3 ruzna reseni – dale dcery (asi, statisticky, lze vykladat biochemicky i evolucne), 1/1 (proste predtim na rulete padlo, ale to nic neznamena do budoucna), ba i naopak (pro geny je vyhodne diverzifikovat riziko, byt v obou pohlavich, takze nyni…)
    naopak co s Velkym filtrem? vypada to, ze zivot naseho typu neni ve vesmiru moc podstatny. „vesmir pro nas“ by znamenal lidi, biosferu Zeme, umelou inteligenci, co presne? mozna ty rozhodujici veci ve vesmiru se proste odehravaji na velmi malych nebo velmi velkych skalach (argument autora Tri teles z nejake jeho jine knihy)…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close