(c) Graphicstock

Čolci klikají a možná mají echolokaci

Na hraně slyšitelnosti je pro člověka zvuk, který pod vodou vydávají dva druhy evropských čolků – čolek horský a čolek obecný. Zvukové projevy jako první zaznamenal a popsal tým Lumíra Gvoždíka z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Výsledky studie také ukázaly překvapivou podobnost čolčího klikání jak mezi druhy, tak mezi samci a samicemi. Práci českých vědců v těchto dnech uveřejňuje PeerJ-Journal of Life and Environmental Sciences.

Zatímco skřehotání či kvákání žab je všeobecně známé, nelze totéž říci o hlasových projevech ocasatých obojživelníků, kam patří čolci nebo mloci. Doposud byly u těchto obojživelníků zaznamenány jen zvuky jako občasné zasyčení, zamlaskání nebo zapištění vydávané zvířaty na souši při ohrožení, během přijímání potravy, páření či potyčkách s ostatními jedinci. Zvuková produkce mloků a čolků byla zjištěna i pod vodou, ale dosud pouze u čtyř amerických druhů.
Vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR jako první zaznamenali a popsali zvukové projevy pod vodou u dvou evropských druhů čolků – čolka horského (Ichthyosaura alpestris) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris).
„Podvodní zvuky lze nejlépe popsat jako klikání s nejčastějšími frekvencemi v rozsahu 7 až 8 kHz a 14 až 17 kHz, přičemž lidské ucho je schopno zaznamenávat zvuky v rozsahu 16 Hz až 20 kHz,“ říká Lumír Gvoždík, který v Ústavu biologie obratlovců AV ČR vede tým zabývající se výzkumem čolků.
Studie českých vědců se netýká pouze popisu vlastního hlasového projevu. Zabývá se také doposud neprozkoumanou vnitro- a mezidruhovou proměnlivostí, což je informace nezbytná k tomu, zda se toto klikání mohlo uplatnit při rozmnožování či rozlišení jednoho druhu od druhého.
„I po 250 letech od svého vědeckého popisu nás dokázali čolci překvapit. Klikání mezi druhy i mezi samci a samicemi bylo nečekaně podobné,“ upozorňuje Lumír Gvoždík. Naopak individuální rozdíly ve vyluzovaných zvucích vysvětlily u studovaných zvukových parametrů 40 až 50 % jejich celkové proměnlivosti. „Pokud jsou čolci schopni tyto individuální zvukové rozdíly zaznamenat, mohou být schopni rozlišit ve tmě jiné jedince, a to bez ohledu na pohlaví a druhovou příslušnost. To jim může poskytnout informace o počtu jiných čolků v daném okolí, čímž mohou snížit vzájemnou konkurenci např. o potravu či prostor,“ vysvětluje vědec.

Slouží čolčí klikání k echolokaci?
Další velmi zajímavou možností je, že zvuky vydávané při vysokých frekvencích by mohly čolkům sloužit k echolokaci, tj. umožnit jim orientaci v prostoru, podobně jako u některých ptáků a savců.
Studie českých vědců významně přispěla k dosud málo prozkoumanému fenoménu hlasových projevů ocasatých obojživelníků. Bude však potřeba provést ještě mnoho experimentálních a srovnávacích studií, aby se zjistilo, jak čolci zvuk vlastně vytvářejí, jaké jsou jejich sluchové schopnosti a také jaké jsou ekologické a evolučních důsledky jejich podvodních zvukových projevů.
„Obojživelníků v celosvětovém měřítku dramaticky ubývá. Doufejme, že budeme mít dost času tajemství čolčího klikání zevrubně prozkoumat,“ dodává Lumír Gvoždík z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

tisková zpráva Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR

Anatomie kosmického racka

Přehlídkový dalekohled ESO/VST zachytil detaily mlhoviny Sharpless 2-296. Působivá kolekce slabých, ale barevných kosmických objektů …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close