Datum zkázy 1560 př. n. l.: Výbuch na Théře předatován

Doporučujeme

Webbův dalekohled objevil velké množství plynů bohatých na uhlík, které slouží jako ingredience pro budoucí planety

21. 11. 2024

Editování genů CRISPR/Cas9 vedlo k zefektivnění fotosyntézy

20. 11. 2024

Týden na ITBiz: Pomocí DNA vyrobili diamantové fotonické krystaly

19. 11. 2024

Výbuch sopky na ostrově Théra (Santorini) zřejmě způsobil vlnu tsunami, která měla být odpovědná za konec jedné etapy mínojské civilizace na Krétě. Nové datování klade tuto událost do doby 1600–1550 př. n. l., se střední hodnotou asi 1560 př. n. l., tedy podstatně dříve, než se uvádělo (dříve :-)).
Tento výsledek je v základu založen na dendrochronologii (datování podle letokruhů). Ve Středomoří je ovšem k dispozici kompletní, absolutní dendrochronologie pouze pro cca posledních 2000 let. Pro předcházející období jsou sice podle překryvů k dispozici také kusy umožňující datování mezi dvěma body, ale nevíme, jak tyto body ukotvit v absolutních číslech (původní tisková zpráva to označuje „plovoucí chronologie“), záznam/překryvy nejsou kompletní.
Charlotte Pearson a její kolegové se plovoucí chronologii pokusili ukotvit tím, že ji doplnili měřením podle uhlíku C14. Dále byla využita obrovská sbírka letokruhů, které jsou součástí dřeva použitého při stavbě Midasovy (Midovy) hrobky v Gordionu, fryžském hlavním městě (pomiňme, o čí hrobku ve skutečnosti šlo, když s historičností krále Midase je to poněkud zamotané; viz také: Archeologové objevili dosud neznámou říši, která porazila krále Midase). Navíc do hry ještě autoři výzkumu přibrali stromy ze západu Severní Ameriky, kde je k dispozici delší absolutní chronologie. Předpokládali totiž, že určité vzory na letokruzích by mohly být společné (poznámka PH: např. nějaký rok či více let bylo chladněji kvůli sopečnému výbuchu, na což růst stromů zareagoval; i když proč by to tak mělo stejně fungovat v měřítku celého světa, skutečně erupce na Théře půjde nějak jednoznačně poznat v Kalifornii?). Navíc pak ještě do hry vstoupila jako nová metoda rentgenová fluorescence, která zkoumá míru chemických změn dřeva. Sopečný výbuch by se měl v daném roce projevit vyšším podílem kyselých sloučenin v příslušném přírůstku, související změnou koncentrace vápníku apod.
Výsledkem těchto hybridních přístupů je pak datování erupce do roku asi 1560 př. n. l. Protože bylo využito několik metod vedle sebe, některé fungovaly jako kontrolní; jednotlivé výsledky se prý shodovaly.

Charlotte Pearson el al., „Securing timelines in the ancient Mediterranean using multiproxy annual tree-ring data,“ PNAS (2020). www.pnas.org/cgi/doi/10.1073/pnas.1917445117
University of Arizona/Phys.org a další

Poznámky PH:
Dříve se nejčastěji uvádělo, že erupce zakončila vlastní mínojské období, pak už je Knóssos cca mykénský. Nyní se tedy spíše zdá, že kolem r. 1600 nebo o něco později došlo k přerušení vývoje v důsledku právě výbuchu na Théře. Mínojská kultura se ale vzpamatovala a pokračovala (pozdně palácové období). Další přírodní katastrofu přineslo zřejmě zemětřesení kolem r. 1450 př. n. l. I poté je sice palác v Knóssu opět obnoven, ale již zde vládnou Mykéňané a používá se lineární písmo B. Kolem r. 1370 př. n. l. pak došlo buď k další přírodní katastrofě, nebo k nějakému konfliktu mezi „Achajci“ z Knóssu a pevniny. Je nicméně možné, že některé tabulky z Kréty psané lineárním písmem B pocházejí až z doby kolem r. 1200 př. n. l., chronologie zániku městské civilizace na Krétě doby bronzové není jasná. (Lze říct, že existence písma právě souvisí s existencí paláců a alespoň nějaké centrální vlády, která shromažďovala a redistribuovala zemědělskou i řemeslnou produkci. Právě k její evidenci sloužilo písmo.)
Bylo by hezké, kdyby česky zase vyšla nějaká populárně-vědecká kniha na toto téma (Stará Kréta, Zlaté Mykény, Zlatá Egeis…), která by ovšem shrnovala současný stav bádání.
Viz také: Opice z Théry je prý indický hulman