Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jak by vypadala civilizace pavouků? Co civilizace hlavonožců? Proč si lidé nezotročili mravence? A chtěli bychom prožít život jen jako epizody mezi dlouhými hibernacemi?
Po delší době dojde v knižní rubrice Sciencemagu namísto úryvku zase na pojednání o knize (respektive knihách – obě na sebe volně navazují) a namísto pop-science zde půjde o beletrii. Následuje ovšem nikoliv recenze. Příběh, jazyk a překlad ponechme stranou (subjektivně: poněkud nevyrovnané, čtivé pasáže se střídají se spíše úmornými) a následně zmíním spíš jen některé zajímavé nápady obsažené v knihách. Patří jen do beletrie?
Děj knih Děti času a Děti zmaru se odehrává v době, kdy ve vesmíru dochází k terraformacím vzdálených planet, současně však na Zemi civilizace končí/skončila a poslední přeživší různě mezi dříve (v různé míře) terraformovanými planety zmateně cirkulují a hledají místo, kde by se mohli usadit, začít znovu atd.
Z technologií prodlužujících život je v té době dostupná pouze hibernace (nahrání vědomí do počítače jen velmi omezeně); přesněji řečeno tedy hibernace bdělý život samozřejmě neprodlužuje, ale umožňuje prožít ho s přestávkami. Během nekonečných letů vesmírem jistě logické. Otázka: měli by lidé o takovou možnost zájem i zde? (Na okraj: kolik by taková technologie stála? Nevznikla by pak skupina opravdu dlouhodobých investorů?) Vše je navíc komplikováno tím, že technika dostupná ve příslušném fiktivním světě má určitou chybovost (třeba procento): čím víc spánků, tím tedy stoupá pravděpodobnost, že se člověk neprobudí. Za to, jak si člověk život natahuje, se platí i tímto rizikem.
Při jedné z terraformací je použit virus, který má na příslušné planetě vyvinout novou inteligenci u dovezených opic. Opice ale nepřežijí, virus infikuje pavouky i jiné bezobratlé. V případě pavouků pak navíc vede k tomu, že vzpomínky a zkušenosti se přímo dědí, tedy jakýsi silný lamarckismus. Otázka: Může něco takového fungovat, respektive proč nemůže? (Podle mě ve světě genetického kódu pozemského typu nemůže. DNA lze methylovat, není do ní ale jak zapsat objev Pythagorovy věty. Samozřejmě by třeba nějak šlo předávat napříč generacemi kousky mozků, stejně jako jiné informační médium, knihu nebo disketu, nikoliv ale takto zapisovat do DNA.)
Jak by mohla vypadat civilizace pavouků? Pomineme-li hlavonožce, k nimž se ještě dostaneme, jak vůbec rozlišovat chytřejší a méně chytré u bezobratlých? Jsou pavouci v tomto ohledu nadějnější než třeba krabi? Zkoušel je někdo šlechtit na inteligenci (dejme tomu selekce přes opakované bludišťové testy…)? Ve světě jiného autora sci-fi Neala Ashera se ukáže, že vedle lidí jsou inteligentní sršni (spíš bychom inteligenci hledali u dravých druhů, OK?).
Dalším zajímavým nápadem jsou mravenci, které virus také trochu pozmění, nicméně nikoliv k plné inteligenci. Pavouci však začnou mravenců využívat; vyvinou chemické technologie, jimiž je ovládnou. Dokonce se zde pak objeví mravenci realizující výpočty. Proč zatím něco takové nezkusili lidé? (Pomineme-li tedy zase právě sci-fi, třeba Součkovu Pevnost bílých mravenců, tj. termitů.) Nejde mi ani tak o biologickou zbraň, ale spíše o pracovní nástroj: něco polejete jednou chemikálií, vedle jinou, necháte tak mravence nosit hlínu z A do B. To je mimo dosah současných technologií, nebo to není rentabilní?
Zpět do světa Adriana Tchaikovského. Na jiné planetě při terraformaci lidé vytvoří inteligentní olihně. Zajímavé je, že i na rozdíl od pavouků, kteří zde jsou popisováni jako tvorové víceméně s vědomím lidského typu, pro hlavonožce to neplatí. Mají totiž současně více vědomí, to v hlavě a v chapadlech (zde nazývaných Koruna a Dosah; snad by se Dosah dal přirovnat k lidskému podvědomí, prostě jako něco, k čemu vědomí nemá přímý přístup). Skutečně by hlavonožčí inteligence směřovala tímto směrem (spíše pochybuju)? A mohla by vůbec inteligence takto fungovat (opět spíše pochybuju)? Max Tegmark v knize Život 3.0 uvedl, že vědomí nemůže být složené z více vědomí – právě proto, že podstata vědomí je určitá koncentrace výpočtů v místě a čase, jejich oddělení od okolního světa. Buď by menší vědomí nebylo od celku více izolováno a „nebylo by“, v opačném případě by už zase nemohlo být součástí toho většího. Hlavonožec by mohl mít více vědomí, která by si předávala informace, ale nikoliv „více vědomí uvnitř jediného“. Lze s tím souhlasit? Vyplývá z toho něco pro umělou inteligenci? A co u člověka? Máme-li jedno celistvé vědomí, nemohou mít svá vlastní vědomí jednotlivé hemisféry? K tomu by bylo třeba je nějak rozdělit (třeba i dočasně?).
Plus samozřejmě diskutabilní je už i to, nakolik mají tyto otázky smysl (nakolik patří do vědy), jak mezi různými možnostmi experimentálně rozhodovat atd.
Adrian Tchaikovsky: Děti času, Triton 2018
Adrian Tchaikovsky: Děti zmaru, Triton 2020
Zdravím a děkuji, že jste se věnoval těmto knihám. Osobně je považuji za skvělé a jejich hlavní přínos vidím v nahlížení na živočichy. Lidem to otevře historicky a nábožensky dlouho potlačované myšlenky o nám co do bohatství ne až tak vzdáleném vnitřním světě mnoha živočichů (viz jak se objevují nové poznatky o zvířecím vědomí).
Příběhy rovněž přinášejí vhled do uspořádání a komunikace různých sociálních tvorů. Nebojím se tipnout, že knihy mohou výrazně ovlivnit zaměření talentu a výběr předmětu zájmu.
Ohledně uskladnění informací do DNA bych neváhal říci, že v DNA je pythagorova věta již určitě v nějaké formě zapsána (stejně jako nějaká forma FFT, triangulace, apod.). Ale ohledně k uchování informací v části DNA k tomu přímo určené: Podrobněji se o takové možnosti detailně rozepisuje F. Schaetzing ve Vzpouře oceánů a nepřipadá mi, že by to v podobné verzi nebylo možné.
K motivům v knize: nešlo o teraformaci nýbrž právě o pozvednutí živočichů. Lidé, kteří do soustavy přiletí jsou zoufalí uprchlíci.
K rozštěpu vědomí: měl jsem dojem, že chapadla „našich“ chobotnic již učité samostatné rozhodovací procesy mají (nemusí jít o plnohodnotná vědomí).
Nebolo to s tými hlavonožcami naopak? Koruna bola analógiou podvedomia a Dosahy (samostatné chápadlá) boli analógiou vedomia (resp. viacerých vedomí).
Podobne to bolo s tými mravcami – existovalo medzi nimi niečo ako kolektívne vedomie.