Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vstavač, vědeckým názvem Orchis (proto „orchidej“), je bylina léčivá, poskytující všeobecné posílení organismu, najmě pomoc s průjmy, žáhou, vředy, spáleninami a krvácením, jakož i účinky afrodiziakální. Má tedy obě vlastnosti požadované od každé kloudné léčivky – i na orientálních trzích jsou nabízeny léčivé substance v principu dvojího typu, totiž „na potenci“ a „na všechno“. Není divu, že se to jmenuje „vstavač“ a že různé druhy mají podivné přídomky jako „mužský“ nebo „vojenský“.
Chceme-li vědět, jak tato bylina ke své pověsti přišla, vraťme se k jejímu názvu: „orchis“ je totiž řecky „varle“, a to proto, že vstavače mají hlízy víceméně oválného tvaru, které mohou, když chceme, varlata připomínat. Za vírou v léčivé účinky vstavače se tedy skrývá velmi archaické magické myšlení: kytka není na světě kvůli sobě, ale kvůli nám a skládá se z prvků, jejichž tvar nám signalizuje, k čemu ji máme použít. Anebo se nám to celé jenom zdá (pochopitelně) a pak nemá smysl v bylinách vůbec nějaké důležitany hledat. (Všechny věci na světě jsou si totiž nějak v něčem podobné. Připomíná brambora hlavu, varle nebo koleno? A co teda máme bramborami léčit?)
Čím specifičtěji by měl příslušný důležitan (tedy nějaká molekula) působit na lidské zdraví, tím obtížnější je uvěřit, že rostlina takovou věc sama od sebe syntetizuje a že sama od sebe investuje nikoliv do svého růstu a množení, ale do jakýchsi účinků na člověka – koneckonců z hlediska vstavačů čím míň lidí, tím lépe, a pomáhat jim k erekci není dobrý nápad. Anebo je vliv léčivé byliny na člověka zcela nespecifický a potom je rozumné předpokládat, že žádné léčivé byliny nejsou, přesněji řečeno že není rozdíl mezi léčivkou a neléčivkou a je celkem jedno, jaké chlupaté, trnité, hořké či jinak nechutné a odpudivé bejlí se rozhodneme jíst či inhalovat.
Zajímavě k tomuto problému přistoupili dva antropologové z Curychu – oni tedy ve skutečnosti zkoumali, jak rychle mizí domorodé jazyky (velmi rychle!) a s nimi i příslušné medicínské znalosti.
Prozkoumali stovky jazyků v Severní Americe (119 jazyků), v Amazonii (37) a na Nové Guineji (80) a vyrobili velkou tabulku s 3,5 tisíci rostlinných druhů, o nichž by si příslušní domorodci
mohli něco medicínského myslet a pak si o tom svými jazyky povídat. Výsledek je pozoruhodný: velká většina medicínských znalostí je omezená na jeden jediný jazyk (73 % v Severní Americe, 91 % v Amazonii a 84 % na Nové Guineji) a skoro neexistují léčivé rostliny, o nichž by si povídali lidé mluvící deseti a více jazyky.
Znamená to, že medicínské znalosti jsou opravdu extrémně křehké a stačí, aby lidé jednoho etnika začali mluvit jiným jazykem (nebo stejným jazykem, ale o něčem jiném), a znalost o léčivé bylině je pryč. Jenže z unikátnosti etnomedicínských znalostí plyne ještě něco jiného: jde o kulturní idiosynkrazii, která nemá s reálným světem nic společného. Etnomedicína je něco jako kroj. Jako by Češi léčili zácpu růžemi, Slováci hořci, Ukrajinci liliemi a Rusové kokoticí. Člověk by čekal, že pokud by nějaká rostlina opravdu k něčemu byla, etnomedicínské znalosti by konvergovaly k tomuto jednomu cíli. Není tomu tak; a to patrně vysvětluje, proč etnika s rozsáhlými etnomedicínskými znalostmi nebyla nijak oslnivě zdravá, dokud k nim nedorazila antibiotika a vakcíny od našich farmaceutických koncernů.
To vše lze brát za dobrou zprávu: všechny rostliny na světě jsou srovnatelně léčivé a můžete si svobodně vybrat, kterou z nich budete používat na který neduh. Lepší je pochopitelně koupit si důležitany v tabletách, ale jsou lidé, kterým civilizace vadí.
autor: Jan Zrzavý
tento text je úryvkem z knihy:
Vojtěch Novotný – Jan Zrzavý: Ohniště v obýváku
Dokořán 2023
O knize na stránkách vydavatele
Část článku bych mohl úspěšně rozporovat. A to pasáž o vlivu na člověka. Co se názvosloví a krajových zvyků v užívání týká, tam mají vědci pravdu a není co vytknout. Jenže člověk není jediný tvor, který byliny používá. Pochybuji o placebu u koňů, krav, žiraf či slonů. Když mají prokazatelně nějaký neduh změní své návyky v jídelníčku. Co mi je proti srsti, je módní vlna super potravin nebo super bylin.
A jinak, mám za sebou 2x léčbu chemoterapií a to co mi teklo do žíly bylo vyrobeno z rostlin (liána). A některé tablety jsou jen syntetickou napodobeninou látky vyskytující se v přírodě přímo nebo v podobném chemickém tvaru. A to ještě není řeč o prokazatelně jedovatých rostlinách. I když se rostlinné jedy (kopie v čisté laboratoři, či přímý extrakt) používá třeba v anestezii.
take bych rekl, ze dokud nebyla moderni farmacie, lepsi neco nez nic, i kdyz tam ucinne latky obvykle nebylo dost. no ale analogicky, jsou-li veci zjevne jedovate, jsou-li halucinogeny apod., mohly by byt i veci prospesne. (jsem i cetl napr. nejake studie, ze kde vrby, tam pak lidi pili tu vodu a vlastne je „acylpyrin“ prece jen trochu chranil.) btw, zajimava je otazka uzivani lecivych bylin taky u simpanzu (tam je to snad kulturni).