Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nejde o žádné zelené technologie, ale o navrhované využití ekosystémů k výpočtům.
Co všechno „může počítat“? Kapání vody odměřovalo čas. Děrné štítky na tkalcovských stavech realizovaly už jakési algoritmy. Byly zde mechanické stroje pro základní aritmetické úkony. Mohl fungovat mechanický počítač Babbageův, všudypřítomné jsou elektronické systémy. Máme počítače kvantové nebo na bázi DNA. Úlohu obchodního cestujícího lze řešit pomocí mýdlových bublin. Velmi zajímavé výsledky dávají některé analogové optické systémy. Počítač lze realizovat i z lidí, alespoň ve sci-fi (viz Problém tří těles). A jak různorodé mohou být počítače třeba v dílech Grega Egana (Město permutací, Luminous apod.). Uvažovalo se, že jako výpočetní systém by mohla fungovat i černá díra. Nebo máme za počítač (výpočetní systém), nejspíš kvantový, pokládat rovnou celý vesmír?
Samozřejmě v těchto úvahách narazíme na řadu nejasností – co vlastně je výpočet? Jak se vyhnout více či méně zřejmé tautologii (vodopád „počítá“, jak v gravitačním poli Země něco nějak padá; pak by ovšem počítáním byl jakýkoliv proces a úvahy by tím asi ztratily smysl?). Nicméně cílem této glosy není řešit tyto nejasnosti, ale přidat ještě jeden kuriózní koncept: Eco-computing, kdy výpočet realizujeme ani ne tak pomocí jednotlivých živých organismů, ale jejich složitějšího uspořádání – řekněme ekosystémů.
Studie provedená na Kjótské univerzitě nyní měla prokázat právě „výpočetní sílu ekosystémů“. Jak praví průvodní tisková zpráva, „simulace potvrdily, že ekologické sítě, například interakce mezi kořistí a predátorem, mohou efektivně zpracovávat informace a být využívány jako výpočetní zdroj“. Autoři studie dále mluví o výpočetních rezervoárech a různém přístupu k nim, včetně systému, který využívá populační dynamiku jednobuněčného organismu Tetrahymena thermophila („prvok“/nálevník) v reálném čase. Vstupem zde jsou různé hodnoty typu teploty kultivačního média nebo jeho složení, výstupem počet jedinců v daném čase.
Výpočetní výkon ekosystémů závisí na jejich diverzitě. Z toho se má dát leccos zjistit o dynamice ekosystému (PH: snad nějak souvisí s „výpočetním výkonem“, „stabilitou“), ale skutečně se tím myslí i to, že, jak praví průvodní tisková zpráva, „potenciál ekologických interakcí sloužit jako nová výpočetní metoda je značně vysoký“.
Tak nějak nevím. Samozřejmě to může vypadat jako nesmysl čistě proto, že je to nezvyklé. Stále z toho mám ale pocit definice kruhem. Dejme tomu u některých kvantových algoritmů je to tak, že zřejmě mají smysl (=překonávají výkonem klasickém počítače) pouze zase pro problémy nějak související s kvantovým světem a příbuznými obory v chemii. Ale tady mi to spíš přijde jako ono „počítání sebe sama“, bez možného zobecnění třeba jen v rámci oboru. Skutečně by se někdo spolehl na to, že vývoj počtu nálevníků bude obecně modelovat i chování nějakého jiného ekosystému, třeba lišek a zajíců? Proč by to tak mělo být a i pokud ano, jak to lze vůbec dokázat (v té míře, abychom pokládali metodu za rozumně spolehlivou)?
Computational capability of ecological dynamics, Royal Society Open Science (2023). DOI: 10.1098/rsos.221614. royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsos.221614
Zdroj: Kyoto University / Phys.org
