Sciencemag.cz
Doporučujeme
Pozemské fotosyntetizující organismy by měly v atmosféře Venuše dostatek světla, aby přežily. Dokonce by se jim zde mohlo paradoxně dařit ještě lépe než na Zemi, alespoň z hlediska přísunu energie.
Studie publikovaná v časopisu Astrobiology, jejímž hlavním autorem je Rakesh Mogul, uvádí, že ve střední a spodní části mraků Venuše by fotoautotrofní organismy měly během dne přístup ke sluneční energie zhruba stejně jako na Zemi. Navíc by zde ale fotosyntéza mohla pokračovat i v noci. Toto nečekané tvrzení je založeno na modelu, podle něhož tepelné/infračervené záření v noci zase míří z horkého povrchu Venuše vzhůru do atmosféry. (Poznámka PH: Pozemské fotosyntetizující organismy mohou využívat i blízké infračervené záření; podle jedné teorie dokonce fotosyntéza původně vznikla jako způsob pro zachycování tepelné energie z hlubokomořských vývěrů. Viz i dále.) Prostředí, kde energie v různých cyklech a formách proudí jak shora, tak zdola, by mohlo v různých vrstvách atmosféry podporovat existenci různě specializovaných organismů. A to samozřejmě předpokládáme stále jen pigmenty pro fotosyntézu používané pozemskými fotoautotrofy, na Venuši by mohly existovat i další, optimalizované pro místní podmínky.
Aby vědci mohli posoudit noční fotosyntetický potenciál na Venuši, porovnali toky fotonů vystupujících z horké atmosféry a povrchu Venuše s toky fotonů naměřenými v rámci speciálních „temných“ míst na Zemi, kde ale fotosyntéza probíhá rovněž: konkrétně šlo o hydrotermální průduchy ve východním Pacifiku, kde geotermální emise umožňují fotosyntézu i v hloubce 2 400 metrů, a v Černém moři, kde se fototrofy napájené sluneční energií nacházejí v hloubce 120 metrů. Tato srovnání ukázala, že toky fotonů z atmosféry a povrchu Venuše převyšují toky naměřené v těchto prostředích na Zemi.
Studie rovněž ukazuje, že rozptyl a absorpce by měly dokázat odfiltrovat v atmosféře velkou část ultrafialového záření (pro život ne zrovna příznivého), takže Venuše, byť bez ozonové vrstvy, by na tom v tomto ohledu nemusela být hůře než Země. Ba prý naopak: střední a nižší vrstvy mraků nad Venuší přijímají výrazně méně UV záření: o 80-90 % méně UV-A ve srovnání se zemským povrchem, a jsou v podstatě odizolovány od záření UV-B a UV-C, které představují nejškodlivější složky UV záření.
Nedávno možnost života v atmosféře Venuše výrazně zpochybnila (až pohřbila) studie argumentující nedostatkem vody (viz také: Studie vylučuje život v mracích Venuše). Podle nové studie by mraky na Venuši ale mohly být částečně tvořeny neutralizovanými formami kyseliny sírové, například síranem amonným. Takové chemické podmínky by umožňovaly dramaticky vyšší aktivitu vody a ve srovnání se současnými modely Venuše znamenaly mnohem nižší kyselost. „Úroveň kyselosti a aktivity vody potenciálně spadá do přijatelného rozmezí pro růst mikroorganismů na Zemi,“ uzavírá průvodní tisková zpráva California State Polytechnic University.
Rakesh Mogul et al, Potential for Phototrophy in Venus‘ Clouds, Astrobiology (2021). DOI: 10.1089/ast.2021.0032
Zdroj: California State Polytechnic University / Phys.org
Poznámka PH: Ještě zde samozřejmě zbývá minimálně odpovědět na otázku, zda by život v atmosféře Venuše mohl také vzniknout. To nepůsobí už vůbec pravděpodobně. Spíše se nabízí scénář, že by život dřív existoval normálně na povrchu – alespoň předpokládáme-li, že Venuše byla dříve podobnější Zemi (Viz také: Venuše mohla mít kapalnou vodu mnohem déle). Poté, co se povrch stal neobyvatelným, by se mikroorganismy mohly přestěhovat (respektive v mracích prostě přežít; v pozemských mracích najdeme bakterie rovněž).
