Sciencemag.cz
Doporučujeme
Astronomové z Arizonské univerzity vypracovali teorii, která vysvětluje přítomnost největších známých molekul v mezihvězdném plynu: fullerenů (známá molekula C60, buckyball, ale i jiné, C70 apod.) a uhlíkových nanotrubiček. Vědci dokázali získat tyto molekuly při laboratorní simulaci prostředí hvězd na konci jejich života. Prekurzorem pro nanotrubičky i fullereny má být karbid křemíku, když je vystaven intenzivnímu teplu, rázovým vlnám nebo srážkám s částicemi o vysokých energiích. V laboratoři vědci podmínky u umírajících hvězd napodobili tak, že zrna karbidu křemíku ohřívali pomocí transmisní elektronové mikroskopie.
„Z infračervených pozorování víme, že fullereny se v mezihvězdném prostoru opravdu vyskytují,“ uvedl hlavní autor studie Jacob Bernal. Jsou zde dokonce běžné. „Až dosud bylo velkým problémem vysvětlit, jak by se tyto velké a složité molekuly uhlíku mohly tvořit v prostředí nasyceném vodíkem, které je typické pro okolí umírající hvězdy.“ Podle nové studie vzniká z karbidu křemíku nejprve jednodušší uspořádání uhlíku, ve stylu grafenu (obecně struktury s pěti či šestičelnnými uhlíkovými kruhy), a až z těchto struktur fullereny a nanotrubičky. V experimentu se vytvořily také větší nanotrubičky, než jaké pozorujeme ve vesmíru (vícestěnné, multiwalled carbon nanotubes, MWCNT). Možná v mezihvězdném prostředí dokážeme časem detekovat i je.
Jacob J. Bernal et al, Destructive Processing of Silicon Carbide Grains: Experimental Insights into the Formation of Interstellar Fullerenes and Carbon Nanotubes, The Journal of Physical Chemistry A (2022). DOI: 10.1021/acs.jpca.2c01441
Zdroj: National Science Foundation / Phys.org, Journal of Physical Chemistry A
