Sciencemag.cz
Doporučujeme
Částka 10 milionů dolarů, kterou Google vynaložil, je pro firmu pakatel. Zúčastnění vědci uvádějí, že jako vedlejší efekt se určitá nová fakta objevit podařilo, ale samotná studená fúze není rehabilitována ani v nejmenším.
„Objev“ studené fúze z roku 1989 je asi jedním z nejznámějších případů vědecké ostudy. Je možná trochu s podivem, že Google na takový výzkum vůbec vynaložil peníze, důvody mohly být různé (těžko snaha o boj s konspiračními teoriemi, ty se takto sotva dají porazit).
Existovaly umírněné názory, že při „studené fúzi“ tak, jak ji prezentovali v roce 1989 („slučování“ deuteria vznikajícího při elektrolýze těžké vody na elektrodě, za pokojové teploty), sice nedochází k vlastní termojaderné reakci, ale něco zajímavého/nezvyklého se přesto děje. Ani ve prospěch těchto názorů však nic nesvědčí.
Výsledky výzkumu podpořeného Googlem byly nyní publikovány ve shrnujícím článku v Nature. Projekt začal v roce 2015, finance dostalo 30 výzkumníků v laboratořích po celém světě (mj. MIT, University of British Columbia, University of Maryland, Lawrence Berkeley National Laboratory), kteří se měli vrátit ke třem původním experimentům. Navíc zúčastnění vědci, studenti postgraduálů, postdoktorandi i „stálí“ vědečtí pracovníci, měli také přijít s vlastními nápady, jak by k problému šlo přistupovat.
Editorial v Nature uvádí, že v rámci výzkumů byly např. vyvinuty kalorimetry fungující i v extrémních podmínkách nebo techniky pro výrobu a charakterizaci vysoce hydridovaných kovů (generování vodíku na kovové elektrodě, výsledkem může být hydrid coby sloučenina, vodík „rozpuštěný“ v palladiu/platině apod.), ale zda to stálo za vynaložené úsilí, to je otázka.
Mimochodem, v článku z MIT News profesor Yet-Ming Chiang popisuje, že projekt se během svého trvání držel celkem v tajnosti, a to i před kolegy v laboratoři. Google chtěl, aby byla publikována až finální zjištění, a to pouze v recenzovaných časopisech; zřejmě proto, aby vědci nebyli pod tlakem, že se studenou fúzí vůbec zabývají, nestali se terčem konspirátorů apod. Yet-Ming Chiang dále uvádí, že svá zjištění např. publikovali v Chemistry of Materials (doi.org/10.1021/acs.chemmater.9b01243), aniž ovšem vůbec zmínili, že se při tom zabývali studenou fúzí.
Zdroj: MIT News, Futurism.com
Curtis P. Berlinguette et al. Revisiting the cold case of cold fusion, Nature (2019). DOI: 10.1038/s41586-019-1256-6 Curtis P. Berlinguette et al. Revisiting the cold case of cold fusion, Nature (2019). DOI: 10.1038/s41586-019-1256-6
Poznámka PH: Mimochodem, Jan Mlynář a Milan Řípa, překladatelé knihy Fúze – Energie ve vesmíru (autoři G. McCracken, P. Scot, české vydání Mladá fronta 2006) do češtiny popisují i související situaci v ČR. „Objev“ fúze oznámili Martin Fleishmann a Stanley Pons v roce 1989, ještě před Listopadem. Celá řada světových pracovišť výsledky kupodivu vzápětí potvrdila a do blamáže se namočila. I na československé vědce byl tehdy vyvíjen politický nátlak, aby se k potvrzení připojili, zdejší vědecké instituce ale odolaly a trvaly na tom, že se jim výsledky reprodukovat nepodařilo.
