Jak dnes většinou předpokládáme, neandrtálci žili v malých, od sebe dost izolovaných skupinách. Výjimkou nebyl ani incest. Všechny tyto faktory se mohly podílet na konci neandrtálců (možná by vyhynuli i bez příchodu Homo sapiens – i když na to je následnost obou událostí až příliš nápadná).
Problém je ale trochu v tom, že obecné závěry zakládáme na ne zrovna komplexních datech. Až dosud jediný kompletně sekvenovaný neandrtálský genom pocházel z Altaje, stáří fosílie bylo asi 122 000 let. Analýza zde prokázala, že rodiče příslušné ženy byli příbuzní, asi na úrovni strýc-neteř. Studie aktuálně publikovaná v Science (hlavní autor Kay Prüfer) ale ukazuje, že taková situace nemusela být u neandrtálců pravidlem. Tentokrát byl sekvenován genom neandrtálské ženy z jeskyně Vindija v Chortvatsku z doby asi před 52 000 lety. V tomto případě známky příbuzenského křížení zaznamenány nebyly a místní neandrtálci zřejmě žili v otevřenějších a možná i větších skupinách, snad podobně jako lovci a sběrači Homo sapiens. Nicméně nápadné podle Kay Pruefera je, jak málo se od sebe liší neandrtálské genomy z Vindija a jižní Sibiře, a to přes velkou vzdálenost a hlavně propast času, které je odděluje. Celkově tedy muselo neandrtálců žít v každé době jen málo.
Současně byly v Science publikovány výsledky sekvenování genomu 4 mužů, kteří skončili pohřbeni v ruském Sunghiru asi před 34 000 lety. Mezi nimi nebyla žádná příbuznost objevena, takže mezi různými skupina existoval kontakt. Jak autoři tohoto výzkumu podotýkají, nová data ukazují, že vyjma Afriky v sobě populace Homo sapiens nesou více neandrtálských genů, než se dříve předpokládalo (aktuální odhad: 1,8 – 2,6 % neandrtálské DNA u dnešních neafrických populací). Za druhé se zde pak ale vyjadřuje skepse, že by geny od neandrtálců měly větší význam. Tj. dávat geny od neandrtálců do souvislosti s různými dnešními chorobami je sice možné, ale nějakou podobnou korelaci vykazují prakticky všechny geny. (Poznámka PH: Ovšem některé jiné výzkumy naznačují, že geny získané od neandrtálců byly naopak adaptivní, v chladném prostředí – metabolismus tuků, v prostředí s nedostatek slunečního světla – vitamín D, možná imunita apod.)
Zdroj: Phys.org