Sciencemag.cz
Doporučujeme
Existuje studie filozofa Thomase Nagela „Jaké je to být netopýrem“. Snad slavná, alespoň svého času. Mě tedy nezaujala, ba přímo i přišla banální. Například Richard Dawkins polemizuje s Nagelem, že pro netopýra je jeho sonar podobný našemu zraku, takže netopýr se v tomto ohledu od nás nejspíš tolik neliší. Nicméně pojďme k samotné otázce – jaké by bylo být neandrtálcem. Samozřejmě – do nějaké míry neandrtálci jsme (dokonce třeba i naše sklony k depresím, psychických chorobám, alkoholismu… se někdy dávají do souvislosti s genetickým dědictvím po neandrtálcích). Otázkou ani nemíním „žít ve stejných ekologických podmínkách jako neandrtálci/používat stejné nástroje apod.“
Zaujal mě nicméně text Steven Mithen: How Neanderthal language differed from modern human—they probably didn’t use metaphors (původně vyšlo The Conversation). Přišel mi tedy krajně spekulativní (skutečně můžeme to, co zde autor tvrdí, vědět s nějak rozumnou spolehlivostí?), nicméně tvrdí se zde následující…
„Důkazy ukazují na klíčové rozdíly v mozcích našeho druhu a neandrtálců, které moderním lidem umožnily přicházet s abstraktními a složitými myšlenkami prostřednictvím metafory – schopnosti srovnávat dvě nesouvisející věci.“
„Nové anatomické důkazy ukazují, že neandertálci měli hlasové ústrojí a sluchové dráhy, které se výrazně nelišily od našich, což naznačuje, že z anatomického hlediska byli schopni komunikovat řečí stejně jako my.“ (Poznámka: zde tedy existují dost různé názory.)
„Uvádí se, že neandrtálci tvořili umění a malovali červeným pigmentem na stěny jeskyní ve Španělsku. Několik těchto tvrzení o jeskynním umění však zůstává problematických. Důkazy o neandertálském jeskynním umění jsou problematizovány nevyřešenými metodologickými otázkami a podle mého názoru je nepravděpodobné, že by neandrtálci byli autory těchto děl.“
„Zatímco archeologické důkazy zůstávají sporné, důkazy z neurověd a genetiky poskytují přesvědčivé argumenty pro jazykové a kognitivní rozdíly mezi H. neanderthalensis a H. sapiens.“
„3D digitální rekonstrukce neandertálského mozku, vytvořená deformací mozku H. sapiens a jeho napasováním na odlitek mozku (endocast) neandertálce, ukazuje na významné rozdíly ve struktuře. Neandertálci měli relativně velký týlní lalok, což znamenalo více mozkové hmoty zpracování informací ze zraku. Naopak méně mozkové hmoty měli k dispozici pro jiné úkoly, jako je například jazyk. Měli relativně malý a jinak tvarovaný mozeček, který se podílí na produkci i zpracování jazyka.“
(volný překlad a kráceno)
Dejme tomu, tvrdí Mithen, že někdy před 1,6 miliony let používal Homo erectus ještě spíše slova „ikonická“ (onomatopoická), zvuky nějak se podobající tomu, co označují. Na ty se nabalovala slova arbitrární a pravidla syntaxe.
„Mozek H. sapiens se vyvinul ve sférickou formu s neuronovými sítěmi spojujícími dříve izolované sémantické shluky slov. Ty zůstaly v mozku neandrtálců izolované. Ačkoli tedy H. sapiens a neandertálci měli stejnou kapacitu pro ikonická slova a syntax, zdá se, že se lišili, pokud jde o ukládání myšlenek do sémantických shluků v mozku.“
A tedy shrnuto, neandrtálci údajně nebyli schopni vymýšlet složité a abstraktní pojmy.
Může to tak být, ale také vůbec nemusí. A co takhle experimentální přístup?
Kdyby někdo tedy někdo chtěl zažít, jaké je to být neandrtálcem, nemohl by si nějak utlumit ta centra v mozku, která proti nám měli neandrtálci méně vyvinutá?
Připomíná mi to pokus, který navrhla Patricia Churchlandová – „vypnout“ si dočasně jednu hemisféru a pak si zpětně vzpomenout, jak člověk v té době viděl svět. Dotyčná svůj pokus nakonec, pokud vím, nezrealizovala; byly tam technické problémy, jak dostat přes katetr tlumící látky jen do jedné poloviny mozku, jenže kvůli bolesti by bylo vyžadováno tlumení, načež by člověk zážitek nejspíš prospal (atd. apod.). Samozřejmě, že zájemce o otázku, jaké je to být neandrtálcem, respektive její experimentální řešení, by měl pokus provádět sám na sobě a měl by mít medicínské vzdělání…
