Sciencemag.cz
Doporučujeme
3D skener nemusí pracovat pouze na optických principech. Rekonstruovaný předmět může mít složitý tvar (komplikovaně dovnitř vyboulený „vykouslý“ prostor) nebo skenování mohou komplikovat optické vlastnosti povrchu (měnící se odraz/lom apod.). V těchto případech lze použít novou metodu, s níž přišel izraelsko-čínsko-kanadský tým (Tel-Aviv University, Shandong University, Ben-Gurion University a University of British Columbia).
Výzkumníci snímaný předmět pomalu ponořují do vody (nebo jiné kapaliny) a sledují vzestup hladiny. Předmět se takto potápí pod různými úhly a z toho, jak se hýbe hladina, se poté rekonstruuje výsledný tvar. Kapalina vyplní jakýkoliv tvar („skryté detaily“), je-li přístupný zvenku, nijak ji neomezují lesklé povrchy. Pro každý ponor se stanoví odpovídající „řezy“ (objemy tenkých vrstev při ponoru) a z nich se pak rekonstruuje celkový tvar. Příslušná rekonstrukce z řezů připomíná tomografii, zařízení je ale mnohem jednodušší a levnější. Je pravda, že na rozdíl od optických metod trvá opakované namáčení mnohem déle, nicméně zařízení by mělo pracovat automaticky. Příslušnou změnu náklonu a nové ponoření totiž realizuje robotická ruka.
Technika byla prezentována na konferenci SIGGRAPH 2017 v Los Angeles.
Zdroj: Eurekalert.org a další
Poznámka: Komentátoři všude píší, že se jedná o aplikaci Archimedova zákona, k tomu ale žádný Archimédův zákon o vztlakové síle nepotřebujeme – podobně jako ho nepotřeboval Archimedes ani pro určení, zda koruna syrakuského vládce je z ryzího zlata. Zcela postačí „zákon zachování objemu“.
Otázka ovšem je, zda tímto způsobem dostaneme jednoznačný výsledek. Nebo stále bude pohybům hladiny odpovídat více možných tvarů (nebo dokonce nekonečně?) a příslušný software pak zvolí ten nejjednodušší? (Jenže lze počítat s tím, že metoda se bude používat hlavně právě pro různé vychytávky, struktury málem fraktální atd.) Jak výpočetně náročný je software, který pak analýzou změn objemu vypočítá finální tvar, původní zdroj neuvádí.
