Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vzhledem k tomu, že aktuálně běží seriál podle knižní trilogie Problém tří těles, k myšlenkovému pozadí tohoto díla se vracejí i komentátoři. Třeba Tony Milligan na The Conversation.
Viz také: Kde tedy všichni jsou? Čínská odpověď na Fermiho paradox
„Temný les“, kde se všichni skrývají, protože kdo se neskrývá, je okamžitě zničen někým technologicky pokročilejším (mluvíme zde cca o civilizacích na úrovní planet a planetárních soustav) pokládá za nejhorší z možných světů. „Nikdo, kdo se ve hře vyzná, nebude natolik bláhový, aby někoho kontaktoval – nebo odpověděl na zprávu.“ Tento pohled na svět má samozřejmě i praktické dopady. Významní astrobiologové Kelly Smith a John Traphagan navrhli v roce 2020 protokol, který by opravdu měl bránit vysílat do vesmíru nějaké signály nebo na ně odpovídat – a především bychom se měli vyvarovat toho, abychom přitom nějak prozradili polohu Země.
T. Milligan ale tvrdí, že teorie temného lesa je téměř jistě chybná a vychází ze zkreslené interpretace darwinismu. Víme, že nějaká takováhle soutěž o přežití (nebo rozmnožení) existuje v přírodě mezi jedinci (nebo geny). Není už ale žádný „boj mezi druhy“ (selekce na vyšší úrovni), takže není důvod ani předpokládat boj mezi civilizacemi. Respektive pro to nemáme vůbec žádné důkazy (říká stále Milligan; tady se samozřejmě nabízí námitka, jak bychom asi takové důkazy vůbec mít mohli, když neznáme nejen žádnou mimozemskou civilizaci, ale ani mimozemský život). Navíc ani biosféra se neomezuje na konkurenci, v rámci koevoluce může docházet i k symbiózám (což se zase v celém díle akcentuje skrz výrok „v přírodě nic neexistuje samo“ – citát z Mlčícího jara).
„Z tohoto důvodu je řešení Fermiho paradoxu pomocí temného lesa nepřesvědčivé,“ uzavírá Tony Milligan svůj komentář. To, že nikoho neslyšíme, může stejně dobře znamenat, že všichni jsou daleko, že posloucháme špatně a nebo že prostě není koho poslouchat.
Co k tomu dodat? Po pravdě řečeno, ke knižní trilogii jsem měl celou řadu výhrad, ale nějakým způsobem inspirativní byla. Příslušný netflixový seriál se mi prostě nelíbil (subjektivně). Liou Cch‘-sin navíc v knize vysvětluje, proč na rozdíl od pozemské biosféry pokládá nějakou spolupráci a koevoluci mezi planetárními civilizacemi za vyloučenou (právě proto, že nemají nic společného, žádnou společnou koevoluci); s tím sice není nutné souhlasit, ale nějak vyargumentováno to autor má. Navíc i pozemská historická zkušenost ukazuje, že kontakt mezi různými civilizacemi/kulturami je pro tu méně technologicky/vojensky pokročilou často osudný. I když osobně také na temný les nevěřím, v tom bych souhlasil s Milligamem. Nejpravděpodobnější mi přijde, že nikoho neslyšíme, protože „nikdo není/není koho slyšet“, Fermiho paradox ovšem trvá…
Zdroj: Tony Milligan: Is the universe really a ‚dark forest‘ full of hostile aliens in hiding? The Conversation / Phys.org
Osobně si myslím, že čím je civilizace vyspělejší, tím více splývá s pozadím vesmíru. Méně plýtvá energií, takže ji lze hůře zachytit (viz dnešní wifi a dřívější wifi routery, signál jde jen tam, kde ho je potřeba…). Podobně jako to bylo v románu Návrat domů, tam mimozemšťané odhalili lidstvo a po 50 letech než se k němu dostali signály existence vyspělé civilizace slábly.
Já jsem přesvědčen, že vesmír je plný života. S vyspělým životem (alespoň naší úrovně) to už může být slabší, ale i toho bude spousta. Jen se prostě míjíme v čase a prostoru, vesmírné vzdáleností jsou až nepředstavitelné a pokud dotyčná civilizace neumí rychlost efektivně alespoň stotisíckrát vyšši než světlo, tak to prostě nemůže klapnout ani v rámci Mléčné dráhy.
Naše civilizace trvá jak dlouho? Řekneme desetitisice let? To je jako mrknutí v rámci vesmírných měřítek. Nechme tomu jestě alespoň další milion let a pokud ani pak nebudeme mít realné indicie existence dalších civilizací, tak pak můžeme začít být smutni.
Zdroje jsou konečné. Kdo je schopen, buď agresivně přežije na cizích když mu ty jeho vlastní dojdou, nebo oduševněle a vysoce kontemplačně vyhyne. Baví mě, jak o věcech, o kterých zatím nemáme ani kapičku faktického šajna krom dohadů, vznikají celé knihy.
Souhlasím se Zdenkem Mazancem. Jen bych přidal, že naše hledání je antropocentrické. Kdysi se konala konference na toto téma (před 50 lety? v Londýně?) a jeden z vědců položil na řečnický pultík kámen se slovy (přibližně) – „Tento organismus žije tak pomalu, že nemáme šanci jeho život zaznamenat….“
Mythologie starých kultur neměly problém přisuzovat subjektivitu kosmickým jevům.
k diskusi dost dodatecne, „s krizkem po funuse“ – nemame-li sanci zaznamenat zivot kamene, tak pro nas proste kamen zivy neni, jak by to mohlo byt jinak? ovsem rychlost zmen neni jedinym kriteriem zivota, jak ho chapeme vetsinou (dedicnost, selekce…). navic se objevily i teorie o zivych jilech, nejme v tomto ohledu slepi, cili dejme tomu muzeme rikat, ze jil je napul zivy, zatimco kremen nezivy (tim chci rict, ze neni mineral/kamen jako mineral). a pak samozrejme u tech jilu by vyse recene platilo, ze ve svete ovladanem „klasickou“ biologickou evoluci by eventualni zivost jilu byla dost prehlednutelna/potlacena pomalosti zmeny.
„prisuzovani subjektivity“ ovsem naopak pokladam za rys magickeho mysleni. ani bakteriim neprisuzujeme subjektivitu (i kdyz ucelnost ano, ok; ale subjektivita vs. zivot neni totez). neprijde mi, ze by k poznani supernov nejak prispelo uvazovat v kategoriich „vybuchla, protoze chtela“ nebo „vybuchla, ackoliv vybuchnout nechtela“. vyvoj vedy spis vede opacne (nakonec i ke zjisteni, ze i my se chovame podobne jako hodinovy strojek, do znacne miry)
ad vesmir plny zivota – ted to skoro vypada, ze nejvetsi sance by byla u svetu pod ledem, coz velmi obtizne dokazeme zjistit (dokonce i ve slunecni soustave), takze zase – co dal?
jinak jeste souhlasim, ze ruzne formy zivota, inteligence, civilizaci, muze byt leckde, na neutronovych hvezdach (a tam naopak xkrat vetsi rychlost nez u nas), nekde v oceanech kapalneho helia, ale je to namet spis pro scifi, dokud nekdo neprijde s navrhem nejakeho empirickeho testu.
Zora
Hm, takže Vesmír (nebo kdokoli/cokoli) umožňuje vznik Života v jistě nekonečnu podobách. A nechá přitom na náhodě, aby přežil ten nejchytřejší (nebo jiné nej …) a vzhledem k tomu, že už na tak nízké úrovni, na jaké se dnes nacházíme my, zajímají nás hlavně různé formy dominance (každý doplň své představy). Kolik let (%?) z existence lidstva uplynulo od doby, kdy ženám bylo zpřístupněno vzdělání? Atd.
Neříkám, že žijeme pod mikroskopem v nějaké nekonečně velké laboratoři, ale co bych udělala já? Zařídila bych to tak, aby vzhledem k velikosti Vesmíru každý zárodek života byl izolován vzdálenostmi a sledovala bych jej až do jeho úplného samozničení nebo, dosáhne-li opravdu vysoké úrovně vývoje, pustila bych jej dál, výš … doplnit dle vlastní fantazie.
Strach z jiných civilizací je jen vlastní strach z nepoznaného ala „podle sebe soudím tebe“.