Nová metoda analýzy mutací DNA umožňuje určit, v jakém věku měli lidé v minulosti děti. A to během celé existence druhu Homo sapiens, tj. po nějakých 250 000 let.
Vědci z Indiana University (Bloomington) uvádějí, že věk, kdy lidé měli děti, byl v průběhu posledních 250 000 let průměrně 26,9 let. Otcové byli trvale starší než matky (v průměru 30,7 let vs. 23,2 let), ale věkový rozdíl se za posledních 5 000 let zmenšil, Matky mají děti v pozdějším věku, nejnovější odhady věku matek podle studie činí v průměru 26,4 let (poznámka: průvodní tisková zpráva uvádí tu „věk, kdy lidé měli děti“ a tu „věk početí“, viz graf). Vyjma tohoto vývoje v poslední době se věk rodiček během historie ale nezvyšoval. Dokonce před 10 000 lety se zřejmě snížil, asi v době populační exploze (v neolitu nebo už těsně předtím).
DNA zděděná po rodičích obsahuje cca 25–75 nových mutací. Počet i charakter mutací, které děti získávají, závisí přitom na věku matky i otce. Starší studie při měření a následném počítání ovšem používaly jinou metodiku, kdy se určí jen průměrná délka generace (=zprůměrovaná pro muže a ženy); starší metody dávaly také výsledky jen pro posledních 40–45 tisíc let. Nový model naproti tomu umožnil (má umožnit) získat z genetických dat více informací (respektive sleduje/zahrnuje i jiná data?).
Věk početí v průběhu minulosti, rozdíl mezi věkem mužů a žen. Credit: Hahn, Wang, et. al., Indiana University
Richard Wang, Human generation times across the past 250,000 years, Science Advances (2023). DOI: 10.1126/sciadv.abm7047. www.science.org/doi/10.1126/sciadv.abm7047
Zdroj: Indiana University / Phys.org
Poznámka PH: Dovolil bych si zde navrhnout jednu změnu celé interpretace. Nebavíme se o tom, kdy mívali lidé v minulosti děti, ale že my jsme potomky dětí, které lidé měli ve věku X. Rozdíl to může být i dost podstatný, i když těžko říct, jakým směrem. Dejme tomu děti mladých nebo nebo naopak starých matek umíraly ve větším množství a s menší pravděpodobností zanechávaly potomky (třeba i v souvislosti s tím, jak při porodech umíraly samotné ženy, pak samozřejmě menší šance i na přežití a další rozmnožení dítěte). Potomci starších mužů mohli být méně životaschopní, ale zase mít zajištěny lepší podmínky vzhledem k sociálnímu statutu (co převážilo?). Některé děti byly možná i častěji než jiné po porodu i přímo „odkládány“. Atd. Prostě data podle mě znamenají něco trochu jiného, než tvrdí samotná studie.