(c) Graphicstock

Kvantový původ vědomí nedokázali

Nositel Nobelovy ceny za fyziku Roger Penrose kdysi navrhl, že by podstatou vědomí mohlo být kvantové počítání. Příslušný stav provázanosti (entanglement) by se v lidském mozku podle něj měl uskutečňovat v konkrétních systémech, váčcích – mikrotubulech, nacházejících se v neuronech. To zase měl Penroseovi doporučit lékař Stuart Hammeroff z Arizonské univerzity v Tucsonu, vlastně spoluautor celé teorie.
Kdo si od Penrose přečetl v češtině vyšlé úvahy Makrosvět, mikrosvět a lidská mysl, snad se shodne, že to celé moc smysl nedává (jak v knize tvrdí i oponenti včetně Stephena Hawkinga). Penrose míchá kvantové počítání a gödelovskou nerozhodnutelnost (jako by lidský mozek coby kvantový počítač mohl vyřešit jinak nerozhodnutelné problémy), navíc praktické problémy s kvantovým počítáním i při nízkých teplotách naznačují, že v lidském mozku by se takto nedalo spočítat nic (jinak ale myšlenka, že vědomí vyžaduje nějakou izolaci systému od vnějšího světa, „koherenci“, smysl dává a rozpracovává ji např. Max Tegmark). Za další, podobné váčky může (ale nemusí) mít lecjaký další organismus, čili kde bychom pak dali hranici týkající se vědomí (respektive vědomí různého typu, odstupňovaných). A jak bychom pak měli posuzovat možné vědomí dalších entit?
Působilo to na mě celé dojmem pouhé asociace – jsou-li dvě věci divné (kvantová fyzika a podstata vědomí), mohly by spolu souviset. Mohly. Ale proč by měly?
Penrose získal Nobelovu cenu (za fyziku, ne za mír či literaturu), což pak prostého smrtelníka samozřejmě poněkud brzdí ve vyjádření, že „jsou to prostě nesmysly“. Je asi také třeba uznat, že Penrose s celou myšlenkou přišel před rozvojem (byť i tak dosud spíš teoretickým) kvantového počítání. Takže třeba nemyslel kvantovým počítačem striktně to, co my (spíše něž nějak formálně chápaný výpočetní systém naopak „cosi, kde se uplatňují jevy kvantové fyziky“). Souvislost vědomí se schopností řešit gödelovsky nerozhodnutelné problémy je ovšem rovněž krajně pochybná; mj. i proto, že, jak ukazuje mj. i kniha Gödel, Escher, Bach, schopnost člověka zde není nějak „nadřazená“ třeba umělé inteligenci; a to navíc jistě řada lidí, nemluvě o šimpanzích, příslušný koncept vůbec nepochopí, ale vědomí jim kvůli tomu neupřeme. Prostě podle mého názoru z celé teorie nezbývá bohužel vlastně nic, co by dávalo nějaký smysl.
Každopádně přece jen nějací následníci Penrosových myšlenek se našli i ve vědě, nikoliv jen mezi esoteriky (za to jistěže autoři teorie nemohou). Penrose a Hammeroff v 90. letech přišli s tím, že za kopals vlnové funkce může gravitace – proto si entanglement uchovávají spíše menší/lehčí systémy. Catalina Curceanu z Laboratori Nazionali di Frascati a její kolegové se nyní pokusili prověřit jednu verzi Penrosovy teorie, která by se dala testovat (verze Diósiho-Penroseova teorie, Lajos Diósi z budapešťské Eötvös Loránd University přišel s některými z těchto myšlenek nezávisle).
Kvantové výpočty mají být řízeny elektrickými oscilacemi v mikrotubulech. Podle Diósiho verze teorie bude kolaps vlnové funkce doprovázen spontánní emisí malého množství záření, právě tak velkého, aby mohlo být detekováno nejmodernějšími experimenty. Právě ty zkusili nyní vědci podniknout v italské Národní laboratoři Gran Sasso (izolované 1,4 km pod horským masivem od rušivých vlivů kosmického záření). Experimentální soustavy jsou zde navíc speciálně odstíněny i před zářením vycházejícím z hornin. Diósiho-Penroseova teorie v nejjednodušším modelu byla vyloučena už dříve, nyní na základě experimentů vědci oznámili, že téměř žádný z dalších předpokládaných scénářů není věrohodný. Penroseův úplně původní model kolapsu vlnové funkce ovšem na rozdíl od Diósiho nepředpokládal spontánní záření, takže vyloučen nebyl.
Autoři výzkumu též poznamenávají, že vzhledem k interdisciplinárnosti je na takový výzkum těžké získat finanční prostředky. Na druhé straně interdisciplinarita je zase (jinde ve vědě?) v módě, do toho laik už nemůže vidět vůbec.
Ještě snad lze dodat, že též nechápu, proč se do toho všeho míchá gravitace, snad že jejím zahrnutím do kvantové fyziky bychom mohli dostat úplnější teorii, z které by vědomí (fyzikální podmínky pro vědomí, řekněme) vyplývalo nějak bezprostředněji? Podle povrchního pohledu na kvantovou fyziku kolabují vlnové funkce neustále, k žádné emisi záření přitom nedochází, laik se v tom opravdu těžko může vyznat.
Každopádně je hezké, že celá Penroesova teorie má dávat nějaké možnosti k testování a falzifikaci, jakkoliv celkově falzifikovat třeba nepůjde. Což je už zase ale poněkud filozofické, Popperův přístup není v metodologii vědy jediný; navíc i falzifikovanou teorii asi jde obvykle celkem snadno upravit na verzi, která ač třeba zase falzifikovatelná a tedy „vědecká“, dosud vyvrácená není. (Falzifikuje se spíš nějaká konkrétní verze, ne obecný princip. Jak chcete falzifikovat „obecně“ teorii gravitace, nemluvě o evoluci?)
Subjektivně to celé každopádně nepokládám za nějak perspektivní směr pro řešení otázek spojených s podstatou vědomí.

Maaneli Derakhshani et al, At the crossroad of the search for spontaneous radiation and the Orch OR consciousness theory, Physics of Life Reviews (2022). DOI: 10.1016/j.plrev.2022.05.004
Zdroj: Foundational Questions Institute / Phys.org

Proč ve vesmíru hledat hlavně technosignatury

Drakeova rovnice a podobné úvahy snažící se nějak modelovat pravděpodobnost existence technologické civilizace ve vesmíru …

6 comments

  1. U vědecké teorie se nedá dokázat, že platí vždy, všude za všech podmínek. Když skočím tady z druhého patra, nedá se tvrdit, že budu padat dolů. Já skákat nebudu, ale jen proto, že tomu věřím. Stejně tak věříme v zákon zachování energie i když pro některé soustavy v obecné relativitě je přinejmenším pochybný. Stejně tak se nedá dokázat neexistence duše. Ale Penrose se pokusil a to je věda. Dělat pokusy, třeba myšlenkové, pokoušet se.

  2. Ještě krátce o překvapivé podobnosti kvantové teorie a obecné relativity. U kvantové teorie KT není pravdivý výrok, elektron je zde, nebo zde elektron není. Stejně u obecné relativity OTR není pravdivý výrok, gravitační energie je zde, nebo zde není. Přesné zdůvodnění je na tuto poznámku příliš dlouhé.

  3. A do třetice, kdyby detektor gravitačních vln LIGO padal volným pádem k fúzujícím černým děrám, tak žádné vlny nezaznamená.

  4. Ještě dodatek pro specialisty. V gravitačních vlnách GV se mění složky tenzoru g₂₃=g₃₂, g₂₂, g₃₃. Ostatní složky jsou nulové. Vidíme tedy, že GV jsou příčné g₁₁=0 a neovlivňují běh času g₀₀=0. Odbočuji trochu od tématu, ale ne zas moc, protože Penrose se hodně zabýval obecnou relativitou. Je to tak trochu na jeho počest, má 91 let!!

  5. Napsal jsem to trochu kostrbatě, odborník to pochopí, ale pro studenty opravuji: Vidíme tedy, že GV jsou příčné ZMĚNA g₁₁=0 a neovlivňují běh času ZMĚNA g₀₀=0. Omluva!

  6. Exaktně: V gravitačních vlnách GV, popsaných tenzorem hıĸ se mění složky metrického tenzoru g₂₃=g₃₂, g₂₂, g₃₃. Ostatní složky hıĸ=0 a nemění ani příslušné složky metrického tenzoru gıĸ. Vidíme tedy, že GV jsou příčné ġ₁₁=0 a neovlivňují běh času ġ₀₀=0.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close