Sciencemag.cz
Doporučujeme
Slunce dodává Zemi stále více tepla, takže pokud pomineme nějaké brutální geoinženýrské zásahy, v horizontu stamilionů až miliard let se Země stane pro život současného typu neobyvatelnou. Otázkou je, kdy přesně k tomu dojde a jakými postupnými kroky.
Kazumi Ozaki a Christopher Reinhard v Nature Geoscience dospěli k závěru, že hranicí pro zásadní změny je 1 miliarda let. Tehdy bude Slunce dodávat tolik energie, že se v atmosféře začnou rozpadat molekuly oxidu uhličitého. V horizontu nějakých 10 000 let pak kvůli tomu vyhynou rostliny – a zastaví se produkce kyslíku, takže postupně z atmosféry vymizí i ten (poznámka: jak přesně, reakcí s organickou hmotou?). Zbylý život, i kdyby nevymřel hlady, se udusí – až na anaerobní organismy. Uhlík bude v atmosféře přítomen v podobě metanu.
Autoři studie uvádějí, že jejich simulace by mohla být užitečná pro ty, kdo hledají život na exoplanetách. I na planetách podobných Zemi může být „okno“ vhodné pro život (respektive pro složitý život) relativně krátké.
Kazumi Ozaki et al. The future lifespan of Earth’s oxygenated atmosphere, Nature Geoscience (2021). DOI: 10.1038/s41561-021-00693-5
Zdroj: Phys.org
I česky vyšlá kniha Život a smrt planety Země předpokládá podobný scénář, za hlavní příčinu poklesu koncentrace oxidu uhličitého ovšem pokládá křemičitanové zvětrávání. Následně vyhynou nejprve rostliny (a to i když předtím dojde k selekci ve prospěch rostlin, které vystačí pro fotosyntézu s nižšími koncentracemi CO2, jak se v určité míře mimochodem dělo už v glaciálech), pak samozřejmě i živočichové, nějaký čas snad ještě bude přežívat mikrobiální život. Při 374 °C již voda nemůže existovat v kapalném skupenství bez ohledu na tlak, ovšem nejspíš vše zemře ještě před dosažením této hranice (respektive vyvaření vody), když nic jiného, tak kvůli kvůli tepelné (ne)stabilitě organických látek.
(Peter Ward, Donald Brownlee: Život a smrt planety Země, Argo a Dokořán, 2004)
Poznámky PH: Pokud říkáme, že Země se cca v nějaký okamžik vrátí „před“ vznik složitého života nebo před vznik života vůbec, platí to jen v omezené míře; tehdy byla atmosféra oxidu uhličitého plná (což bylo třeba k tomu, aby Země nezamrzla, když Slunce produkovala tepla méně). Na přesné podobě výsledného stavu shoda nepanuje, Ward a Brownlee např. předpokládají, že Země se promění ve vyschlou rovnou placku potaženou solemi ze zmizelých moří, nad níž se budou vznášet mraky kyslíku.
Zase ten rozklad CO2 teplem/zářením nepůsobí úplně přesvědčivě, když CO2 je hlavní složkou atmosféry Venuše, na Zemi se uvolní při výbuchu sopky… ale tak věřme tomu jako jedné z možností, když to vyšlo v Nature…
Když poznámka redakce působí věrohodněji než studie 😀
Ve studii (Sciencemag se neobtěžuje na ni odkazovat, ale snadno se najde) a dokonce ani abstraktu na Nature.com žádný ani vzdáleně podobný blábol není. Vymysleli si to v jednom fake news médiu a od té doby to rádoby-popularizačněvědecké weby opisují jeden od druhého, aniž by se trochu zamyslely nebo nedejbože věnovaly pár minut pracovaly se zdroji – na Osel.cz se komentovat nedá, tak aspoň zde.
Příčinný mechanismus tam není vysvětlen úplně explicitně, aby to bylo laikovi jasné, ale zdá se, že kombinace zvýšení solární konstanty o 10 % a hlavně vychládání vnitřku Země se snižováním vulkanismu povede ke zvýšené subdukci uhličitanů.