Sciencemag.cz
Doporučujeme
V poslední době se často diskutuje o vědomí různých živočichů. U inteligentních moderních hlavonožců (= cca vše mimo loděnky) se navíc můžeme ptát, nakolik mají vlastní inteligenci i jejich jednotlivá ramena.
Chapadla chobotnice jsou do jisté míry nezávislá na centrálním mozku. Uvádí se, že po utržení se dokáží stále chovat nějak inteligentně, i když něco z toho asi budou jen různé zkazky. Také je otázka, co konkrétně by vlastně mělo inteligentnímu chování odpovídat (třeba chapadlo vracející se k tělu? nebo naopak záměrně plovoucí pryč, aby nepřítele odlákalo?).
Chobotnice má okolo 500 milionů neuronů, což je zhruba stejně jako pes. Na rozdíl od psů a jiných obratlovců se ale pouze třetina z těchto neuronů nachází přímo v mozku. Každé z 8 chapadel má více než 200 přísavek, které jsou komplexními senzorickými centry s hmatem a čichem/chutí (chemickým analyzátorem). Otázkou je, jaké informace se zpracovávají přímo v chapadlech a jaké se přenášejí do centra. Nakolik má smysl tvrdit, že chobotnice má 9 mozků? Jde o tvora s distribuovanou inteligencí nebo dokonce s distribuovaným vědomím/více vědomími?
Právě na to se zaměřila nová studie provedená na Okinawa Institute of Science and Technology. Závěr je ovšem lehce skeptický, chapadla a mozek jsou propojena více, než se dosud soudilo, tj. autonomie ramen je spíše menší. V rámci experimentu se chobotnice učily šmátrat chapadlem v bludišti, do kterého neviděly. Naučily se, kde v labyrintu je ukryta odměna. Samotné informace mohlo detekovat pouze chapadlo, proces učení podle závěrů studie ale probíhal v hlavě.
Konkrétně se zkoumalo, zda se z chapadla do mozku přenáší informace o pohybu/poloze chapadla (propriocepce) a o tom, co nahmatalo. U lidí je proproicepce velmi silně vyvinuta, můžeme chodit nebo se podrbat přesně na potřebném místě se zavřenýma očima apod. U chobotnic ale nebylo jasné, nakolik to všechno mozek nenechává na samotných chapadlech a zda, když chobotnice nevidí, k nějaké proproicepci vůbec dochází.
Chobotnice v prvním experimentu bludiště pomalu neohmatávaly, ale namísto toho chapadla rychle protahovaly, stahovaly a kroutily. Odměna v podobě jídla byla umístěna vždy na stejném místě v prostoru a pět ze šesti testovaných chobotnic se naučilo celý postup automatizovat a provést rovnou. Další experiment byl nastaven tak, že o poloze potravy v bludišti ve tvaru Y nerozhodovala strana (pravá vs. levá), ale to, zda povrch trubky byl zevnitř hladký nebo drsný. I zde nakonec celý princip pochopilo 5 ze 6 chobotnic. V tomto případě chapadly opatrně ohmatávaly a zkoumaly povrch, než se s ním vydaly k potravě.
Autoři studie to celé interpretují tak, že vše řídilo nikoliv samotné chapadlo, ale centrální mozek, v němž byla mentální mapa s informací o poloze a pohybech jednotlivých ramen i příslušnou taktilní informací. Přesvědčivým důkazem, že příslušnou inteligenci zde projevoval mozek, je to, že po naučení mohly chobotnice najít jídlo v labyrintu i pomocí jiného ramene, než které se používalo původně. Chapadla se neučila samostatně a přístup k informacím v mozku měla všechna stejný.
Samozřejmě o tom, jaké části mozku hlavonožců odpovídají jednotlivým kognitivním dovednostem, ale nevíme skoro nic. Mozek bezobratlých géniů je pro nás zatím černá skřínka.
Tamar Gutnick et al, Use of Peripheral Sensory Information for Central Nervous Control of Arm Movement by Octopus vulgaris, Current Biology (2020). DOI: 10.1016/j.cub.2020.08.037
Zdroj: Okinawa Institute of Science and Technology / Phys.org
Poznámky PH:
Co u desetiramenných hlavonožců se dvěma delšími chapadly? Tam je inteligence distribuována jak? (Dlouhá ramena slouží jen k přitažení kořisti, např.?)
Max Tegmark v knize Život 3.0 přichází s teorií, že vědomí nemůže být součástí jiného vědomí – musí být nějak uzavřeno do sebe, od okolí naopak odděleno. Viz také: Max Tegmark o podstatě vědomí
