Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na UniverseToday se zeptali odborníků na planetární geologii, které z měsíců velkých planet mají ve zvláštní oblibě. Odpovědi i jejich zdůvodnění se různily, ba dokonce vůbec nepřekrývaly.
Francis Nimmo (Kalifornská univerzita v Santu Cruz): Enceladus. Protože chrlí materiál ze svého nitra na povrch, takže složení oceánu pod ledem nebo i existenci života zde zkoumat i bez toho, že by bylo potřeba vrtat kilometry hluboko.
David Williams (Arizona State University): Io. Je geologicky nejaktivnější. Má na povrchu činné sopky a v důsledku toho žádné velké impaktní krátery. Io má geologicky nejmladší povrch ve Sluneční soustavě a může sloužit pro představu, jak by mohly vypadat vulkanické exoplanety.
Alyssa Rhoden (Southwest Research Institute): Nemá vlastního favorita, a proto vyzdvihuje měsíc, jemuž se jinak nedostává tolik pozornosti: Proteus, měsíc Neptunu menší než známější Triton. Má tolik kráterů, že už ani nevypadá kulovitě. Přitom se ale nezdá, že by byl aktuálně geologicky aktivní.
Candice Hansen-Koharchek (mise Voyager): Triton. Stále nevíme, zda má uvnitř oceán, zde tento oceán případně nějak ovlivňuje povrch, co jsou zač bizarní útvary na povrchu (jsou vulkanického původu)? Jaké je složení světlé jižní polární oblasti? Jak jsou na povrchu rozloženy různé druhy ledu?
Antonio Paris (Center for Planetary Science): Europa. Je zde nejen podpovrchový oceán, ale možná i další ingredience potřebné pro vznik života, dostatek využitelné energie i složité organické molekuly. Navíc se alespoň nějaké odpovědi můžeme díky misi Europa Clipper dozvědět už celkem brzo.
Jason Barnes (University of Idaho): Titan. Rozmanitost, spadá hned do několika „kategorií světů“. Bude mít možná podpovrchový oceán, vedle toho ale také pevný povrch a hustou atmosféru. Tím se podobá Venuši, Zemi nebo Marsu. Vedle Země jediný svět s jezery a moři na povrchu, plný organických látek…
Paul Byrne (Washington University v St. Louis): Ganymedes. Má velmi geologicky složitý vnější plášť z vodního ledu, který ukazuje jak staré, tak relativně nedávné oblasti. Pod touto slupkou se nachází oceán kapalné vody hluboký až 900 kilometrů. Pravděpodobnější je, že místo jediného vodního oceánu je na dně poněkud tenčího oceánu vrstva vysokotlakého ledu. Ve skutečnosti je dokonce možné, že se vrstvy oceánu a ledu prolínají a vytvářejí pod ledovým povrchem vnitřek „cibulovitého“ typu s různými kapsami. Zajímavé bude jádro, protože železo v jeho nitru vytváří magnetické pole (to má dnes ve Sluneční soustavě z kamenných těles jen Merkur, Země a právě Ganymedes).
Zdroj: Laurence Tognetti: The Favorite Solar System Moons of Planetary Geologists; An In-Depth Discussion, UniverseToday.com
Poznámky PH: Zajímavé by určitě bylo odborníky vyzvat, aby řekli, v jakém kurzu by byli ochotni si vsadit v různých případech na existenci místního života (tj. odhadnout jeho pravděpodobnost). Ovšem samozřejmě podobné sázky ještě vyžadují termín, do kdy má něco být prokázáno, což je zde problém (respektive problém je dokázat opak; kdy by vyhrál skeptik?). Mohlo by i po podrobnějším průzkumu dojít ke sporu, část odborníků by tvrdila, že sliz na dně je už živý, a jiní to popírali? A jaký by byl „kumulovaný“ kurz, že aspoň někde ve Sluneční soustavě je ještě život (nepočítaje pozemskou bakterie někde na sondě)?
