Sciencemag.cz
Doporučujeme
Na svátky obžerství tedy něco týkající se současně jídla a vědy, respektive technologie. Laboratorně pěstované maso je dosud drahé. Výzkumníci ze Singapuru a Číny nyní přišli s tím, že by výroba mohla zlevnit, pokud se při ní použije odpad z potravinářského průmyslu.
Pokud chceme v laboratoři vypěstovat stejk (a ne kaši/sekanou/burger), potřebujeme, aby buňky rostly na nějakém předem připraveném lešení – nebo je pak spolu s takovou strukturou můžeme vytisknout 3D tiskem (mimochodem, v původním textu se v této souvislosti mluví o tzv. elektrohydrodynamickém tisku). Příslušné lešení musí být jedlé, vyrábí se nejčastěji z želatiny nebo kolagenu. (Poznámka: a ty vezmeme kde? Jsou to produkty živočišného původu…) Jinou možností jsou syntetické podpůrné struktury, což zase ale příslušné maso prodražuje. Cílem je tedy najít levné jedlé „inkousty“ (které by dokázaly ztvrdnout).
V nedávné studii publikované v časopise Advanced Materials vědci vyvinuli jedlý inkoust na rostlinné bázi, který se získává z potravinářského odpadu, například z obilných slupek. Výzkumníci smíchali obilné bílkoviny extrahované z ječmene nebo žita s kukuřičnou bílkovinou (zeinem), a vyrobili tak inkousty na bázi čistě obilných bílkovin.
Nový inkoust se může plně vstřebat do masného výrobku a jeho výroba je levná, takže by mohl výrazně snížit náklady na velkovýrobu pěstovaného masa. Postup funguje tak, že se svalové buňky nechávají růst na předpřipravené struktuře ze slupek a na závěr se vše pak „na maso“ obarví šťávou z červené řepy.
V této souvislosti ještě stojí za to dodat, že na podobné techniky máme mnohdy různé požadavky. Například při kultivaci rakovinných buněk pro výzkum léčiv chceme, aby shlukování napodobovalo jejich růst v lidském těle. Lešení by mělo být proto pokud možno co nejpevnější, totéž pak platí, chceme-li vytvářet modely celých orgánů (organoidy). Pro 3D tisk potravin je potřeba zase něco jiného.
Dále se nabízí, že podobné extrakty z potravinářského odpadu by pro pěstované živočišné buňky mohly sloužit jako potrava (dnes se jako živné médium pro laboratorní maso stále nejčastěji používají produkty živočišného původu, což produkt mj. prodražuje, a vlastně je to problematické celkově).
Lingshan Su et al, 3D‐Printed Prolamin Scaffolds for Cell‐Based Meat Culture, Advanced Materials (2022). DOI: 10.1002/adma.202207397
Zdroj: Xi’an jiaotong-Liverpool University / Phys.org
Poznámka PH: I když si dovedu představit kritiku, mně se to celé líbí. Vždy mě více lákaly věci umělé, syntetické, laboratorní. Samozřejmě bych jako vstupní surovinu preferoval ovšem ropu :-). Dokonce lze argumentovat, že potrava vyrobená výhradně z neživých věcí je optimální i z hlediska etického.
Zbytky obilnin byly kdysi krmivo pro prasata a vznikalo maso.
Poznámka k poznámce: Nechtěl bych posílat děcka těžit zbytky ropy ze slíd, abychom mohli vyrábět syntetickou stravu. Tuhle budoucnost jsem totiž už někde četl. Hledat potom civilizace skryté v černých dírách, abychom dostali technologii repplikátoru totiž může být náročné.