Sciencemag.cz
Doporučujeme
Z období nejstaršího núbijského království s centrem v Kermě se nedochovaly žádné původní písemné doklady, které by umožňovaly zjistit, jak se zde tehdy mluvilo, ale velmi pravděpodobně
to byla nějaká varianta merojského/staronúbijského jazyka. I když tehdejší Núbijci neměli své vlastní písmo, na královském dvoře v Kermě byli písaři (možná Egypťané), kteří znali egyptštinu
a egyptské písmo a překládali oficiální dokumenty týkající se kermsko–egyptských vztahů. Existenci takových dokumentů dokládají nálezy otisků pečetí s egyptskými texty v Kermě.
Viz také: Vzestup a pád Kermy
Po pádu Kermy a ovládnutí Núbie Egypťany se oficiálním jazykem stala egyptština a také písemná komunikace probíhala v egyptském písmu, byť vedle egyptštiny zde existoval i původní domácí jazyk.
V dobách napatského království, od poloviny 8. do poloviny 3. století př. Kr., byla v tehdy smíšené egyptsko-núbijské společnosti v Núbii nadále značně rozšířená egyptština. Egyptské písmo, hieroglyfické i kurzivní, se používalo v oficiálních dokumentech i v běžné státní správě. I když núbijští králové 25. dynastie používali ve své titulatuře egyptská jména svých egyptských předchůdců, své vlastní jméno vyjadřovali v rodném jazyce.
Koncem 3. století př. Kr. se poměrně náhle objevilo merojské písmo a k jeho rozšíření došlo v době vlády první merojské královny Šanakdacheto (170–150 př. Kr.). Tímto písmem se zaznamenávala
merojština, domácí jazyk obyvatel merojského království. Merojština patří do nilo-saharské skupiny jazyků.
Větší část merojských kurzivních nápisů pochází z Dolní Núbie. Zatím nejstarší známý merojský text, psaný merojskými hieroglyfy, je z chrámu F královny Šanakdacheto v městě Naga‘, zatímco za nejmladší se považuje návštěvnické grafito (včetně rytiny obrysu dvojice šlépějí) Esetina kněze Smeta z roku 452 na stropě mammisi na Fílé.
Hieroglyfická podoba merojského písma, používaná výlučně pro náboženské účely, vychází z egyptských hieroglyfů, zatímco jeho kurzivní podoba je z velké části odvozena z egyptského démotického písma. Oba soubory mají 23 znaků a k tomu rozdělovník v podobě dvou nebo tří teček. I když britský egyptolog Francis Llevellyn Griffith (1862–1934) rozluštil merojské písmo před více než stoletím, jazyk sám je zatím jen málo známý. Obecně dobře srozumitelná je přibližně třetina z necelých dvou tisíc dosud publikovaných textů (jde hlavně o pohřební nápisy), totéž ale nelze říct o královských kronikách, návštěvnických grafitech, ostrakách aj. V poslední době dochází k významnému pokroku při zkoumání merojštiny a severovýchodosúdánských jazyků (úspěšný je například francouzský meroista Claude Rilly), a je tak naděje, že i tento jazyk bude nakonec rozluštěn.
Tento text je úryvkem z knihy
Miroslav Verner: Vzpomínky na Núbii, zmizelou zemi zlata
Academia 2023
O knize na stránkách vydavatele
