Merojština a merojské písmo

Z období nejstaršího núbijského království s centrem v Kermě se nedochovaly žádné původní písemné doklady, které by umožňovaly zjistit, jak se zde tehdy mluvilo, ale velmi pravděpodobně
to byla nějaká varianta merojského/staronúbijského jazyka. I když tehdejší Núbijci neměli své vlastní písmo, na královském dvoře v Kermě byli písaři (možná Egypťané), kteří znali egyptštinu
a egyptské písmo a překládali oficiální dokumenty týkající se kermsko–egyptských vztahů. Existenci takových dokumentů dokládají nálezy otisků pečetí s egyptskými texty v Kermě.

Viz také: Vzestup a pád Kermy

Po pádu Kermy a ovládnutí Núbie Egypťany se oficiálním jazykem stala egyptština a také písemná komunikace probíhala v egyptském písmu, byť vedle egyptštiny zde existoval i původní domácí jazyk.
V dobách napatského království, od poloviny 8. do poloviny 3. století př. Kr., byla v tehdy smíšené egyptsko-núbijské společnosti v Núbii nadále značně rozšířená egyptština. Egyptské písmo, hieroglyfické i kurzivní, se používalo v oficiálních dokumentech i v běžné státní správě. I když núbijští králové 25. dynastie používali ve své titulatuře egyptská jména svých egyptských předchůdců, své vlastní jméno vyjadřovali v rodném jazyce.
Koncem 3. století př. Kr. se poměrně náhle objevilo merojské písmo a k jeho rozšíření došlo v době vlády první merojské královny Šanakdacheto (170–150 př. Kr.). Tímto písmem se zaznamenávala
merojština, domácí jazyk obyvatel merojského království. Merojština patří do nilo-saharské skupiny jazyků.
Větší část merojských kurzivních nápisů pochází z Dolní Núbie. Zatím nejstarší známý merojský text, psaný merojskými hieroglyfy, je z chrámu F královny Šanakdacheto v městě Naga‘, zatímco za nejmladší se považuje návštěvnické grafito (včetně rytiny obrysu dvojice šlépějí) Esetina kněze Smeta z roku 452 na stropě mammisi na Fílé.
Hieroglyfická podoba merojského písma, používaná výlučně pro náboženské účely, vychází z egyptských hieroglyfů, zatímco jeho kurzivní podoba je z velké části odvozena z egyptského démotického písma. Oba soubory mají 23 znaků a k tomu rozdělovník v podobě dvou nebo tří teček. I když britský egyptolog Francis Llevellyn Griffith (1862–1934) rozluštil merojské písmo před více než stoletím, jazyk sám je zatím jen málo známý. Obecně dobře srozumitelná je přibližně třetina z necelých dvou tisíc dosud publikovaných textů (jde hlavně o pohřební nápisy), totéž ale nelze říct o královských kronikách, návštěvnických grafitech, ostrakách aj. V poslední době dochází k významnému pokroku při zkoumání merojštiny a severovýchodosúdánských jazyků (úspěšný je například francouzský meroista Claude Rilly), a je tak naděje, že i tento jazyk bude nakonec rozluštěn.

Tento text je úryvkem z knihy
Miroslav Verner: Vzpomínky na Núbii, zmizelou zemi zlata
Academia 2023
O knize na stránkách vydavatele
obalka-knihy

Čtyřikrát víc hmyzích kousnutí

O tom, jak úzce jsou spojeny říše rostlin a třída hmyzu, se nepíše jen v odborných …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close