Sciencemag.cz
Doporučujeme
Matematici Alexander Plakhov a Vera Roshchina v roce 2011 dokázali, že zrcadla nemohou zahalovat předmět za sebou zcela – v tom smyslu, že samotné zrcadlo, jak víme u vody i skla, bývá i částečně průhledné. Nyní se stejní autoři v článku v Proceedings of The Royal Society A k tématu vrátili.
Míra „minimální zbytkové viditelnosti“ pro předmět za zrcadlem podle nich závisí na poloměru koule, do níž se zrcadlo vejde (opsané koule). Plakhov, který působí na univerzitách v Portugalsku a Rusku, jako novou veličinu zavádí index viditelnosti, který se pro téměř neviditelné objekty pohybuje blízko 0. U normálních objektů za zrcadlem ovšem index viditelnosti nemůže být menší než určitá kladná hodnota. Příslušné výpočty pro chování paprsků se údajně odvozovaly od toho, jak funguje kulečník. Mohou existovat i objekty neviditelné (hůře viditelné) v určitém směru, takže index viditelnosti může být navíc proměnlivý při různých úhlech pohledu.
Aplikace těchto hrátek? Metamateriály zajišťující „klasickou neviditelnost“ se vytvářejí obtížně, takže by se v aplikacích neviditelnosti mohly nahrazovat speciálně konstruovanými zrcadly, dostačujícími pro daný účel. Tímto způsobem lze skrývat vojenské objekty, diagnostické systémy v těle pacienta nebo i regulovat pohyb světla (či tepla) v elektronice.
Zdroj: Phys.org
Poznámka PH: Bohužel nemůžu říct, že bych z toho byl zrovna moudrý. K čemu je např. nějaký implantát v těle obalit zrcadly, bez ohledu na jejich průhlednost? U zrcadla, i kdyby za ním byla další zcela neprůhledná vrstva, je navíc přece na rozdíl od metamateriálu jasné, že něco skrývá. Když za války uvidíte (radar/jiný přístroj uvidí…) na obloze nebo na poli zrcadlo, i kdyby vůbec nebylo průhledné, stejně je jasné, že tam nepřítel cosi provádí…
