Sciencemag.cz
Doporučujeme
Ze 69 císařů jednotné Římské říše jich 43 sešlo ze světa násilnou smrtí, ať už se jednalo o vraždu, sebevraždu nebo úmrtí v boji. Historikové zkoumají tyto události jako jednotlivé, na sobě víceméně nezávislé, nicméně zajímavé je, že by zde mohla existovat nějaká „obecná pravidelnost“. Asi opravdu existuje. Tak třeba pravděpodobnost násilné smrti nového panovníka byla vysoká v prvním roce jeho vlády, pak však riziko po 7 dalších let klesalo. Mezi 8. a 12. rokem vlády byla pravděpodobnost násilné smrti zhruba konstantní, následně znovu začala růst.
Joseph Saleh, specialista na letecké inženýrství z Georgia Institute of Technology, tvrdí, že statistické modelování násilných smrtí římských císařů vede ke stejnému vzoru, jako je tomu při selhávání součástek strojů a mechanismů. Základem všeho je křivka ve tvaru vany. Počáteční pravděpodobnost selhání mechanické i elektrické součástky je vysoká (výrobní vana, nesoulad mezi různými částmi zařízení…), pak klesá, po určité době zase začne narůstat s únavou materiálu, respektive opotřebením, korozí apod.
Podobně tomu bylo u římských císařů. Na počátku vládli byli odstraněni nebo padli v boji s vysokou pravděpodobností, pak se, pokud svou roli zvládli, po určitou dobu jejich moc upevňovala a konsolidovala, po stabilním období pak zase vláda směřovala ke krizi/konci. Ať už jde o násilnou smrt nebo poruchu součástky, ačkoliv konkrétní okolnosti jsou opravdu náhodné, pravděpodobnosti těchto událostí v čase nikoliv.
Saleh, J.H. Statistical reliability analysis for a most dangerous occupation: Roman emperor. Palgrave Commun 5, 155 (2019) doi:10.1057/s41599-019-0366-y
Zdroj: Eurekalert
Poznámky PH:
Data o římských císařích asi jako celek můžeme pokládat za spolehlivá, i když tu a tam se různí doboví historici v popisu událostí rozcházejí. Je také možné, že třeba nějakou smrt (otrava) vůbec za násilnou nepovažovali apod. Ale to nevadí, protože jde o obecné zákonitosti, náhodný šum by neměl příliš překážet.
Samotný vývoj pravděpodobnosti násilné smrti panovníka působí logicky, že by zde ale byla nějaká hlubší podobnost s trvanlivostí součástek?
Nakonec by nemělo být příliš složité se podívat na nějakou další déle vládnoucí posloupnost panovníků a zaměřit se na ty z nich, kteří sešli ze světa násilně (čínští císaři, např.)?
Otázka asi zní, zda nám celé výše uvedené poskytne nějaký hlubší pohled na věc, nebo zda se jedná o trivialitu, kterou bychom předpokládali předem.
supr!!! z tohoto pohledu by bylo vhodné vedoucí představitele vystavit nějaké možnosti (nenásilné, civilizované) výměny v prvním roce nejméně 1x, pokud by se rychle ukázalo, že se neosvědčil (ale jak?), a dát mu max 4xdvouletá období, resp. jako jsou nyní někde dvě čtyřletá, je otázka, co s obdobím 8-12, když je to konstatní, zda to znamená, že se součástka opotřebovává (hromadí se nespokojenost) ale jen to není patrné kvůli silné pozici např…