Ve sbírkách Mineralogického a geologického muzea Harvardovy univerzity se nachází zajímavý zlatý útvar, tzv. Beraní roh (Ram´s horn). Předmět ze zlatých drátků je 12 centimetrů dlouhý a má hmotnost 263 gramů. Unikátní na něm je právě to, že nejde o žádný nuget, ale o jakési rovnoběžné/„spečené“ drátky (viz obrázek u videa níže). Nalezen byl roku 1887 v dole Groud Hog v Red Cliffu (Colorado).
Beraní roh představuje od svého objevu záhadu – ne že by snad někdo přišel s hypotézou umělého či mimozemského původu, ale mineralogové se nemohli dohodnout, jak předmět vznikl ani jaké je jeho přesné chemické složení. Podobné stříbrné drátky se v přírodě občas vyskytují, zlato v této podobě ale jinak neznáme. Kvůli tomu, že jde o unikátní věc, nebyl proveden žádný výzkum vyžadující destruktivní zásah, třeba odebrání vzorku zevnitř apod. Rentgenová analýza dokáže poskytnout informace pouze o povrchové vrstvě, záření materiálem o této hustotě prakticky nepronikne.
Na Los Alamos National Laboratory nyní materiál zkoumali neutrony v urychlovači LANSCE; techniku neutronové spektroskopie zde obvykle používají k tomu, aby určovali izotopové složení a homogenitu různých materiálů, jako jsou slitiny uranu nebo jaderné palivo. John Rakovan, z Miami University (Ohio) uvádí, že zlatý beraní rok má jinou strukturu než přírodní stříbrné drátky; to bývají polykrystalické agregáty, kdy drátek je složený ze stovek až tisíců krystalů, naproti tomu zde jsou drátky složené jen z několika málo velkých krystalů. Navíc se zdaleka nejedná o čisté zlato, ale o slitinu zlata a stříbra zhruba v poměru 7:3. Že takto vypadá složení povrchu, to se už vědělo, v Los Alamos ale Sven Vogel a jeho kolegové nyní zjistili, že materiál je velmi homogenní, tj. zlato a stříbro je promícháno už na úrovni atomů.
Mimochodem, jak zpráva uvádí, při obdobném zkoumání stříbrných drátků se zjistilo, že drátky se při svém vzniku přednostně kupodivu obohacují o určité izotopy stříbra a jiných zde naopak ubývá.
Zdroj: Los Alamos National Laboratory
Prezentace na Youtube: