Sciencemag.cz
Doporučujeme
Následující pohled je jistě krajně minoritní, nicméně autoři dosáhli jeho publikace v recenzovaném časopise.
Lior Shamir z Kansas State University (poznámka PH: informatik, nikoliv fyzik/astronom) použil snímky více než 30 000 galaxií pořízené pomocí trojice dalekohledů k měření rudého posuvu galaxií v závislosti na jejich vzdálenosti od Země. Rudý posuv odpovídá rychlosti, s níž se od nás galaxie vzdalují.
Unavené světlo je skoro 100 let stará teorie, který rudý posuv vysvětluje jinak než pomocí velkého třesku.
„Ve 20. letech minulého století Edwin Hubble a George Lemaitre zjistili, že čím vzdálenější je galaxie, tím rychleji se od Země vzdaluje,“ uvádí L. Shamir. „Tento objev vedl k teorii velkého třesku, podle níž se vesmír začal rozpínat přibližně před 13,8 miliardami let. Přibližně ve stejné době navrhl astronom Fritz Zwicky, že galaxie, které jsou od Země vzdálenější, se ve skutečnosti nepohybují rychleji.“
Zwicky tvrdil, že červený posuv pozorovaný ze Země není způsoben tím, že se galaxie pohybují, ale tím, že fotony světla ztrácejí při cestě vesmírem energii (výsledkem čehož je rudý posuv k nižší energii/vyšší vlnové délce). Čím déle světlo cestuje, tím více energie ztrácí, což vede k iluzi, že galaxie, které jsou od Země vzdálenější, se také pohybují rychleji.
Teorie velkého třesku se stala konsenzem. Když ale Webbův dalekohled nahlédl do velmi raného vesmíru, astronomové v tomto ohledu poněkud znejistěli (alespoň tak to vidí Lior Shamir). Galaxie v raném vesmíru jsou velmi vyspělé, jako by měly být starší než samotný vesmír (tj. potřebovaly by se vyvíjet déle, než kolik času uplynulo od velkého třesku). Shamirova studie využila konstantní rychlost rotace Země kolem středu Mléčné dráhy ke zkoumání rudého posuvu galaxií, které se vůči Zemi pohybují různými rychlostmi, a k testování, jak změna červeného posuvu reaguje na změnu rychlosti.
„Výsledky ukázaly, že galaxie, které se vůči Mléčné dráze otáčejí v opačném směru, mají nižší rudý posuv ve srovnání s galaxiemi, které se vůči Mléčné dráze otáčejí ve stejném směru. Tento rozdíl odráží pohyb Země, která rotuje spolu s Mléčnou dráhou. Výsledky však také ukázaly, že rozdíl v rudém posuvu se zvyšuje, když jsou galaxie od Země vzdálenější. Protože rychlost rotace Země vůči galaxiím je konstantní, důvodem rozdílu může být vzdálenost galaxií od Země. To ukazuje, že rudý posuv galaxií se mění se vzdáleností, což Zwicky předpověděl ve své teorii unaveného světla.“ Tolik alespoň průvodní tisková zpráva.
Lior Shamir, An Empirical Consistent Redshift Bias: A Possible Direct Observation of Zwicky’s TL Theory, Particles (2024). DOI: 10.3390/particles7030041
Zdroj: Kansas State University / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámka PH: Jinak mainstream praví, že teorii unaveného světla se podařilo falzifikovat, alespoň její konkrétní modely. Příslušná tisková zpráva to celé zrovna moc dobře nevysvětluje. Závislost rudého posuvu na vzdálenosti v rámci modelu velkého třesku odpovídá mj. tomu, jak se rychlost expanze mění s časem. Jinak to, že vzdálenější objekt se od nás vzdaluje rychleji, platí i v rámci velkého třesku.
Nicméně pro zájemce je k dispozici i původní článek (https://www.mdpi.com/2571-712X/7/3/41).
Myslím, si, že to asi bude odporovat teorii relativity. Tak nějak by asi energii ztrácely i elektrony a další elementární částice. Naopak si myslím, že rychlost světla je konstanta. Na druhou stranu ve vícerozměrném a zakřiveném vesmíru se může projevit barevný posun, například, pokud by vektor světla částečně směřoval do jiného rozměru, než jsou tři námi chápané a pozorované.
Foton není elektron. Interstelární a intergalaktické pole se výrazně liší od pole vnitřních atomárních vazeb. Fotony, o kterých je řeč, pozorujeme od jejich teoretického vzniku po uplynutí miliard let. Tuto možnost u elektronů nemáme. Museli bychom konkrétní sadu elektronů izolovat a vystavit ji srovnatelným podmínkám jako ony fotony po dobu miliard let a pak opětovně změřit jejich energii za identických podminek, jako při prvním měření.
Profesor Kulhánek na okraji své přednášky utrousil: „Všechno co jsme si mysleli o Vesmíru v minulosti bylo špatně. Lze se domnívat, že vývoj vědy ukáže, že to co si myslíme o Vesmíru dnes je špatně.“
Zpoza Velkého třesku na mne vykukuje jakýsi euklidovský pořádek na velkých škálách.
Rudý posuv by mohl být mírou zakřivení prostoru na velkých škálách – naprosto neintuitivní a obtížně představitelné. (Ale mikrosvět je taky neintuitivní a nepředstavitelný.)
Existují úvahy o pohonu kosmických lodí plachetnicemi hnanými slunečním větrem. Dá se tedy fantazírovat o tom, že hvězdy – rozzářené to termojadené reaktory – na sebe taky působí odpudivými silami (elektrickými?) Mohutné magnetické smyčky na Slunci proletí protony a jádra atomů plazmy snáze než elektrony. Je mi otázkou co se zachycenými elektrony stane po vtažení magnetické smyčky zpět do termojaderné reakce. Pokud by smyčky způsobovaly převahu kladného elektrického náboje v okolí Slunce tak by se například Měsíc vzdaloval od Země i dva centimetry za rok 🙂 🙂 🙂 Pokud by tyto fantazie měly cosi do sebe, pozorovali bychom podivné anomálie v rotacích galaxií, a zářící tělesa by se vzdalovala i bez počátečního impulsu.
Nezlobte se bigbengáři, nechtěl jsem vám brát vaše hračky 🙂