Sciencemag.cz
Doporučujeme
Molekulární mraky jsou mohutné oblaky plynu a prachu, z nichž vznikají hvězdy. Tvoří je převážně molekulární vodík (proto název), i když mohou obsahovat mnoho dalších sloučenin. Byly v nich detekovány celkem složité organické molekuly, např. polycyklické aromatické uhlovodíky. Mraky mají obecně vláknitý charakter, nicméně vytvářejí shluky o větší hustotě (z těch pak někdy vzniknou hvězdy).
Čínský vědec Lei Feng nyní v textu publikovaném prozatím na preprintovém serveru arXiv (bez odborné recenze/oponentury) navrhuje, že by v molekulárních mračnech mohl existovat i život – míněno cca život pozemského typu.
Text konkrétně zkoumá myšlenku, že život ve vesmíru začal jako metanogeny nebo acetogeny, bakterie, které produkují metan a kyselinu octovou jako vedlejší produkty svého metabolismu. Ty by podle Fenga mohly být i předchůdci pozemského života. Celá myšlenka je tedy spojena i s teorií panspermie, tedy představou, že život nevznikl na Zemi, existuje „v celém vesmíru“ a šíří se asteroidy, kometami nebo dokonce i vesmírným prachem. Příliš populární dnes panspermie asi není, i když se zase připouští, že komety nejspíš mohly na Zem dopravit řadu organických látek, takže prebiotická chemie na Zemi nemusela začínat od nuly.
Hlavním problémem života v molekulárních mračnech je ovšem teplota. Takových 10 K (dolní limit) je úplně mimo i z pohledu pozemských extremofilů. Neexistuje zde také žádný pevný povrch, kde by se život mohl soustředit (a podporoval chemické reakce svými katalytickými schopnostmi atd.).
Buňky navíc potřebují ke své metabolické činnosti tekutinu. Kapalinou samozřejmě nemusí být nutně voda, v prostředí molekulárních mračen se přichází snad v úvahu kapalný vodík nebo metan. L. Feng uvádí, že vodík je kapalný mezi 14 a 20 K, což je celkem typická teplota molekulárních mračen. V případných buněčných membránách by navíc mohl vyšší tlak, takže ani při zvýšení teploty by se kapalina nevyvařila. A v kapalném vodíku by pak (dle Fenga alespoň) mohla fungovat podobná biochemie jako na Zemi ve vodě.
Pozemský život je samozřejmě primárně závislý na dodávkách sluneční energie. Kde by bral energii případný život v molekulárních mracích? Zdrojem by mohlo být kosmické záření a primární reakcí pro zachycování energie ionizace vodíku. Základem biochemie by pak snad mohla být reakce oxidu uhličitého, uhelnatého nebo acetylenu s vodíkem. Vznikal by např. metan (proto „metanogeny“) nebo kyselina octová a uvolňovala by se energie. Tyto procesy by podle autora dokonce mohly dokonce vytvářet detekovatelné biosignatury.
Lei Feng, Possibilities for methanogenic and acetogenic life in molecular cloud, arXiv (2023). DOI: 10.48550/arxiv.2311.14291
Zdroj: Evan Gough: Could life exist in molecular clouds?, Universe Today / Phys.org a další
Poznámky PH: K nové myšlence asi mezi odborníky bude převažovat skepse a laicky bych to viděl také tak. Jak rychle by asi probíhaly reakce za uvedené teploty? V tomto prostředí by život sotva mohl vzniknout a kdyby sem byl přenesen, víceméně by se „zastavil“. Universe Today navíc upozorňuje, že molekulární mračna mají většinou životnost jen asi 100 milionů let – což je vzhledem k rychlosti reakcí na pohled opravdu jen velmi málo, aby toto byl původní zdroj pro panspermické šíření. A za další je zde i „formální“ problém, Feng je jediným autorem práce, dnes bývají významnější objevy výsledkem týmů. Je vůbec otázka, zda nějaký recenzovaný časopis celou práci přijme… Také kapalný vodík není na rozdíl od vody polární, chemie v tomto rozpouštědle by byla jiná, ale to už je asi spíš drobnost.
