Sciencemag.cz
Doporučujeme
Titulek původní zprávy mluví o přirozených genetických modifikacích. Pěstované obilniny, respektive traviny, mají v sobě celou řadu genů pocházejících od jiných rostlin.
Výzkum vedený na University of Sheffield se zaměřil na rýži, pšenici, kukuřici a ječmen. Tyto druhy mají být schopné přednostně využívat horizontální (laterální) přenos genů; samozřejmě jim to poskytuje evoluční výhodu – kdyby ne, žádný takový jev nezaznamenáme. Výsledky jsou založeny na sledování evoluční historie celé řady genů, kdy jednotlivé geny mají mít odlišné historie než genomy jako celek. Nejedná se přitom o hybridizace.
Traviny/obilniny se od sebe v řadě ohledů liší, nicméně popsaný jev má být častější u rostlin, které mají stonky modifikované do podoby oddenků, jimiž se nepohlavně rozmnožují.
Samuel G. S. Hibdige et al, Widespread lateral gene transfer among grasses, New Phytologist (2021). DOI: 10.1111/nph.17328
Zdroj: University of Sheffield
Poznámky PH:
Původní tisková zpráva vůbec nemluví o tom, jak se cizí geny do obilnin/travin i jiných plodin dostanou. Samozřejmě, že za přenos genů mezi různými druhy jsou odpovědné viry, ale to platí univerzálně. Proč by to u jedné skupiny rostlin mělo být jinak – v tom smyslu, že mají převzatých genů více. Logicky to souvisí právě s tím rozmnožováním oddenky, tedy s nepohlavním rozmnožováním. To ale sotva chápat tak, že by si tyto rostliny nějak potřebovaly vykompenzovat menší výměnu genů prostřednictvím sexu – už proto, že se pohlavně se rozmnožují také, a to jinak výjimečně, spíše souběžně.
Autoři původního výzkumu v jiném článku, napsaném pro The Conversation, naznačují, že by mohlo jít prostě o to, jak se oddenky v zemi prorůstají s jinými rostlinami a tím se různě míchají buňky a nakonec i DNA a nakonec se tato DNA dostane i do pohlavních buněk rostliny, která se normálně pohlavně rozmnoží a tím se pak příslušný gen stane normální součástí DNA. To ovšem působí hodně zběsile, takový mechanismus postulovat obecně. Dle autorů jde jen o návrh, obecně prostě o příslušném sběru genů z okolí nic nevíme.
U pěstovaných plodin, které množíme ze semen, tento mechanismus asi ustupuje do pozadí. Pěstujeme další pohlavní generaci. Není to tedy tak, že by si naši předkové vybírali k domestikaci rostliny, které toto umí.
K otázkám kolem GMO z toho nic zvláštního nevyplývá, těžko odpůrce přesvědčovat argumenty, že „k tomu už dochází stejně“. (Naopak by se mohlo říct, že když si tak traviny navzájem kradou užitečné geny, že pak z geneticky modifikovaného odolného obilí může v principu vzniknout i superplevel.)
Ad: Nejedená se přitom o hybridizaci – ale podle všeho se zkoumaly geny v síti navzájem příbuzných rostlin, takže bude existovat nějaká hranice, co do sebe rostlina vůbec dokáže začlenit?
Nezbývá asi, než počkat na nějaký další výzkum, do té doby je snad na místě skepse. Ono to celé třeba může být i tak, že žádný další speciální mechanismus přenosu neexistuje, ale prostě při prorůstání oddenků se zvyšuje pravděpodobnost přenosu virů; a současně s tím, jak dlouho bude trvat do vzniku další pohlavní generace, je vyšší i pravděpodobnost, že tyto viry pak zasáhnou i pohlavní buňky…?
