Oldowanské sekáčky staré 1,7 milionu let. Autor Didier Descouens, zdroj Wikipedia, licence CC BY-SA 4.0 https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/

Oldowanské kamenné nástroje možná vyráběl i Paranthropus robustus

Paranthropus robustus, „robustní australopitékus“, byl dosud považován za tvora připomínajícího obživou a nejspíš i chováním dnešní gorilu, snad až na vzpřímenou chůzi. Přisuzovali jsme mu nižší inteligenci, tedy ve srovnání s gracilními australopitéky (A. africanus) nebo prvními formami rodu Homo. Byl cca vegetarián, nelovil. Nástroje používat mohl, ale ty kamenné nevyráběl.
Podle nových objevů ale leccos může být jinak. V oblasti Mount Homa na březích Viktoriina jezera v Keni byly objeveny jedny z nejstarších známých kamenných nástrojů používaných k „bourání“ velkých zvířat – a současně pozůstatky paranthropů. Nálezy z Nyayanga možná změní pohled na masožravost našich přímých předků i jejich příbuzných. Otázkou samozřejmě je, kdo nástroje mohl vyrobit.
Série vykopávek zahájených v roce 2015 přinesla 330 artefaktů a 1 776 úlomků zvířecích kostí z řady druhů charakteristických pro prostředí otevřených savan a lesostepí. Kosti zahrnovaly cca současná zvířata, jako jsou žirafy, antilopy, sloni a hroši. Byli mezi nimi ale také vyhynulí zástupci megafauny, například Eurygnathohippus, vyhynulý předek koně, Pelorvis, obří buvol, a Megantereon, šavlozubá kočkovitá šelma. Zvláště zajímavé byly pozůstatky dvou zubů paranthtropa (zuby tohoto druhu jsou robustní a mají velké plochy, protože se předpokládá, že paranthropus dokázal drtit velké množství rostlinné hmoty jako louskáček). Vedle zubů se našlo několik kamenných nástrojů spadajících do technologie oldowan (pojmenování dle známého naleziště, Olduvajské rokle). Ty se dosud spojovaly až přímo se zástupci rodu Homo. Olodwanské nástroje vznikají úderem dvou kamenů o sebe, přičemž se odštěpují tenké a ostré šupiny použitelné jako škrabky a nože schopné rozporcovat i celé tělo.
Autoři nově publikované studie netvrdí, že tyto kamenné nástroje museli vyrobit parantrhropové, pokládají to ale za pravděpodobné, protože žádné jiné „lidské“ kosti se na místě nenašly. Hrany nástrojů obsahují doklady, že se s nimi zpracovávaly rostliny, ale také řezalo hroší maso. Datování naleziště na 2,9 milionu let by znamenalo, že jde o jedno z nejstarších podobných řeznictví. Ostatně by se stejně tak jednalo o vůbec nejstarší doklad výroby nástrojů oldowanského typu (druhé nejstarší naleziště je z Etiopie, datováno asi před 2,6 miliony lety). Jsme samozřejmě dávno před používáním ohně, hroch byl konzumován za syrova, možná už jako trochu ohnilá mršina. Dále se dochovaly stopy nástrojů na kostech antilop řezaných kvůli morku.
Neexistují žádné důkazy, že by Paranthropus aktivně lovil megafaunu. Mohl ale soupeřit se šavlozubými kočkami, hyenami a krokodýly o přístup k mršinám, třeba jejch skupina dokázala nějakou menší šelmu odehnat od kořisti apod.
Jak to tedy bylo s paranthropy? Jak stará je masožravost u našich předků? A kdy vznikla oldowanská kultura (dnes tedy známe už i starší kamenné nástroje)?

Thomas W. Plummer, Expanded geographic distribution and dietary strategies of the earliest Oldowan hominins and Paranthropus, Science (2023). DOI: 10.1126/science.abo7452. www.science.org/doi/10.1126/science.abo7452
Julien Louys, Thomas Plummer: We found 2.9-million-year-old stone tools used to butcher ancient hippos—but likely not by our ancestors
Zdroj: The Conversation / Phys.org a daší

Poznámky PH:
Nakonec, nemohl být ale paranthropus v tomto případě spíše kořistí (v angličtině hezká slovní hříčka diner vs dinner, host vs. večeře)? To autoři původní studie ponechávají otevřené.
Je možné, že různé druhy z evoluční linie směřující k člověku od sebe mohly tehdy technologii i odkoukávat…
„Kamenné nástroje jsou ovšem u australopitéků doloženy i později, mezi 2 a 1,7 milionu let u jihoafrických robustních forem v jeskyních kolem Sterkfonteinu (vrstva 5) a Swartkransu (vrstvy 1–3).“ Jiří A. Svoboda: Předkové. Evoluce člověka, Academia 2017. Zde se také diskutuje, kdo kdy byl výrobcem nástrojů a kdo spíše obětí. „Dlouhou dobu se za objevitele kamenných artefaktů považoval až první člověk, ale doklady pro tuto očekávanou a elegantní konstrukci byly nedostatečné. Robustní australopitékové, kteří byli s prvními lidmi současní, se z autorství vylučovali s poukazem na malý objem mozkovny a vegetariánský způsob života. Například olduvajský robustní Zinjanthropus se spíše považoval za kořist a kamenné nástroje nalezené kolem jeho pozůstatků by nevyrobil on sám, ale použil je někdo jiný – k jeho rozporcování. Zřejmě Homo habilis.“
Viz také: Svět australopitéků

Byla navržena i teorie, že poslední společný předek člověka a šimpanze mohl chodit po dvou. Platilo-li by to i pro posledního společného předka člověka a šimpanze s gorilou, pak by „robustní australopitékové“ dokonce mohli být i přímo předky goril. Nicméně tuto teorii asi zastává jen málokdo (byla navržena mj. i proto, aby vysvětlila, proč skoro nemáme fosilie předků současných lidoopů – samozřejmě hlavně kvůli tomu, že se těžko mohou dochovat v pralesním prostředí). Viz také: Richard Dawkins: Příběh předka, Academia 2008.
Počátky oldowanu a kamenné nástroje ještě starší viz také: Nejstarší lidské kamenné nástroje

Rakovinu by mohla léčit umělá lymfatická uzlina

Vědci z Johns Hopkins Medicine tvrdí, že podle nové studie na myších a lidských buňkách …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close