Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci objevili zbytky nejstaršího známého fosilního lesa na Zemi. Rostl na severním pobřeží Devonu a Somersetu ve Velké Británii. Stromy staré asi 390 milionů let (tedy zhruba střed devonu s malým d) a kořenily na tehdejším vyvýšeném břehu vedle malého říčního koryta (mimochodem v té době se díky rostlinám také začala měnit podoba řek). Somersetský les je asi o 4 až 5 milionů let starší než dosud nejstarší známé lesy Cairo a Gilboa (stát New York).
Zkameněliny, které objevili vědci z Cambridgeské univerzity a identifikovali na Cardiffské univerzitě, ukazují neúplné, až 2 metry dlouhé kmeny s malými větvemi. Tyto stromy jsou známy jako kladoxylopsidy. Podle vědců kladoxylopsidy, nejblíže příbuzné současným kapradinám, dominovaly suchozemským ekosystémům po dobu asi 5 milionů let před nástupem modernějších dřevin asi před 385 miliony let.
Konkrétně druh stromů průvodní tisková zpráva nazývá calamophyton. Na první pohled připomínaly palmy, spíše než že by šlo o pevné dřevo byly jejich kmeny ale uprostřed duté, s prstencem dřevnatých podpůrných vláken kolem vnější strany. Místo listů byly větve pokryty stovkami malých větviček. Stromy dosahovaly celkové výšky jen mezi 2 a 4 metry, a jak rostly, shazovaly spodní větve; množstvím takto produkovaného rostlinného odpadu se živili bezobratlí živočichové.
Autoři studie uvádějí, že lokalita v severním Devonu a Somersetu se nacházela v období devonu pravděpodobně mnohem blíže Belgii a Německu, než byla přemístěna podél obrovského geologického zlomu v období karbonu v době stlačování zemské kůry, k němž došlo poté, co se africká deska srazila s evropskou.
Zajímavé na objevu je i to, že k němu došlo v Británii, kterou geologové a paleontologové zkoumají již dlouho a systematicky. I kdy zde lze ale, jak se ukazuje, najít tu a tam něco nového.
Neil S. Davies et al, Earth’s earliest forest: fossilized trees and vegetation-induced sedimentary structures from the Middle Devonian (Eifelian) Hangman Sandstone Formation, Somerset and Devon, SW England, Journal of the Geological Society (2024). DOI: 10.1144/jgs2023-204
Zdroj: Cardiff University / Phys.org
Credit: Cardiff University
