Sciencemag.cz
Doporučujeme
O obchodu mezi Čínou a Euroasií na západ od ní toho většina z nás ví asi docela dost. Známe příběhy o tom, jak byla z Číny „ukradena/odnesena“ znalost pěstování hedvábí. Mimochodem podle jiné legendy se obdobně do Číny dostala vinná réva (je to pravda?). Navíc existuje i tradovaná legenda, jak se takto dostal do Číny čaj (buddhistický mnich měl donést z Indie), což ale téměř jistě pravdě neodpovídá, protože čaj byl v Číně znám dříve než v Indii. V případě technologií/materiálů je zajímavé, že Čína produkovala porcelán, zatímco Západ sklo. Což, jak se posléze ukázalo, ale nebyly materiály tak docela zaměnitelné („nádobí“). Sklo pak umožnilo v Evropě zkonstruovat mikroskop a dalekohled, čímž Evropa Čínu předstihla ve vědě/technologii. Obdobně výměně porcelán-sklo fungovala i dvojice hedvábí-vlněné látky (též příbuzné produkty).
Ale tím zajímavosti spojené s Hedvábnou stezkou zdaleka nekončí.
Následující text vychází především z knihy Vladimír Liščák: Putování po Hedvábné cestě. Cesta staletími mezi Čínou a Evropou (Academia 2023).
Za pozornost například stojí, že po „ukradení“ výroby hedvábí proudily hedvábné látky i zpět do Číny – obchod pro obchod, dalo by se říci. Do Číny se dováželo cizí, exotické (a mnohem dražší) hedvábí, i když měli vlastní. Na fungování Hedvábné stezky je velmi zajímavá jakási neustálá asymetrie, „obchodní nerovnováha“. Například zlato a stříbro teklo do Číny – a přesto tento režim dokázal fungovat hodně dlouho. Také je pozoruhodné, že jedním směrem proudily spíše technologie (např. papír), druhým spíše myšlenky/náboženství/filozofie – manicheismus, nestoriánství, buddhismus, částečně i islám; na druhou stranu Číňané neměli potřebu vyvážet taoismus ani konfuciánství (čínští cestovatelé se ovšem často vydávali do Indie, aby tam získali originální buddhistické rukopisy).
Hedvábí bylo na Západě dokonce tak cenné, že když se výsledek někomu nelíbil, zase se rozplétalo do vláken a přetkávalo se (dokonalá recyklace podle moderního ideového střihu). V Číně zase neuměli dlouho vytvářet gobelíny (tapiserie),
Poznámka PH: stejně ta trvalá obchodní nerovnováha mě poněkud udivuje. Kde je to zlato a stříbro, co za celou dobu přiteklo do Číny ze západu, dnes? Zase z Číny unikalo dejme tomu v 19. století? Nebo po vydrancování Nového světa a těžbě v Potosí atd. prostě toto množství už nebylo zase tak významné? Nebo se stalo bezvýznamným po zavedení moderních metod těžby v 19.-20. století (většina zlata dostupného na trhu byla vytěžena asi relativně nedávno?).
Přitom Hedvábná stezka je jen jedním z příkladů takové obchodní výměny (v širším slova smyslu). V Evropě jsme měli Jantarovou stezku. V pozdní době kamenné a době bronzové se tímto způsobem takto šířila i přímo civilizace ve smyslu nějakých kulturních forem („megalitická civilizace“), zato v době železné už spíš ne? V době bronzové možná střední/severozápadní Evropa jakoby více kopírovala společenské uspořádání ve Středomoří? Jak to bylo s importem náboženství?
Samozřejmě se dá říct, že v době železné poklesla potřeba obchodní výměny („ústup globalizace“), protože železo je dostupnější než měď a cín (navíc stačila jediná surovina, nebyla potřebná jejich kombinace). Ale zase – třeba Keltové dováželi ze Středomoří velké množství vína, v době bronzové o něčem podobném doklady příliš nemáme.
Jde, přiznávám, o glosu bez nějakého závěru (nebo jen pokusu o něj), ale prostě mi přijde zajímavé o formě historických obchodních výměn přemýšlet…
Zlato z Evropy končilo v arabském světě, ne v Číně.
Počátek doby železné přinesl prudký nárůst výroby bronzu, šlo o zlepšení technologií ( pecí).
podobnosti jsou i dneska, drive sly pocitacove dily do asie, ted jdou zase z asie.