Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nakolik zvířata počítají a nakolik odhadují? Matematické schopnosti krkavcovitých a šimpanzů.
Andreas Nieder, neurobiolog z německé University of Tuebingen, provedl metaanalýzu, která hodnotí schopnosti různých zvířat odhadovat počet. Uvádí, že nějaký „matematický smysl“ má bezprostředně adaptivní hodnotu, takže se v evoluci vyvíjel mnohokrát nezávisle na sobě. Nejde o výsledek umělých situací, které navozujeme při svých pokusech, nutnost nějak pracovat s kvantitami je naopak všudypřítomná. Když vlci loví losa, bývá k tomu potřeba 6–8 zvířat. Když se vypraví na lov bizona chce to už 9–13 vlků. Možná se vysloveně nepočítají (ale třeba i to!), musí to umět nějak odhadnout. Naopak losi, kteří žijí v přítomnosti vlků, mají tendenci se shlukovat do mnohem větších skupin. Určité počítání může nastávat i při páření, když třeba žába vybírá samce podle počtu hudebních motivů v jeho namlouvacím kvákání.
Jak se zdá, při odhadování platí, že čím větší skupiny, o to více se musí lišit, aby byly rozpoznány jako různé. To celkem odpovídá situaci u člověka. Když předměty nepočítáme, hned poznáme, že 4 není 5, ale mezi 11 a 12 si už nebudeme jisti. (Dejme tomu kolem desítky už k okamžitému rozpoznání, co je větší, potřebujeme rozdíl alespoň o 2 apod.?)
Trends in Ecology & Evolution, Nieder: „The Adaptive Value of Numerical Competence“, DOI: 10.1016/j.tree.2020.02.009
Zdroj: Cell Press / Phys.org
Poznámka PH: Vlci také odhadují velikost cizí smečky podle počtu hlasů, které slyší v jejich vytí; na základě toho se rozhodují, zda mají sami výt nebo radši být nenápadní. Něco podobného dělají i lvi. (Existují v této souvislosti i vysloveně bizarní zkazky, např. jak si si vlci cenili člověka, který se k nim připojil a dokázal takto výt různými hlasy, takže smečce se pak konkurence zdaleka vyhýbala. :-))
V některých případech se navíc určitě nejedná o odhady, ale skutečně o počítání, jak ho provádějí lidé – „vědomě“. Šimpanzice Ai se dokázala pracovat na monitoru přímo s číslicemi jako abstraktními kategoriemi, přiřazovat je počtu předmětů i je i umisťovat do správného pořadí podle velikosti (pouze 0 ji v tomto ohledu mátla – ale i tak klobouk dolů, protože nulu jako prázdnou množinu chápala dobře).
Viz také: Učíme šimpanze počítat: Nula je na ně moc, není divu
Havrani a krkavci chápou číslo jako abstrakci
Krkavcovití ptáci chápou čísla také jako abstraktní pojmy. Havrani a krkavci se dokáží naučit počítat do šesti nebo do sedmi. Nemyslí se tím ale jen vyslovovat číslice, jak jdou za sebou, ale i chápat jejich smysl.
Havrana či krkavce můžeme například naučit, aby preferoval misku s určitým počtem předmětů bez ohledu na to, o jaké předměty půjde. Totéž zvládnou i opice (pokusným tvorem byli konkrétně makakové). Jak se tedy ukazuje, všichni tito tvorové mají jakousi představu o abstraktním pojmu čísla jako čehosi nezávislého na konkrétním materiálu. Podobně jako šimpanzice Ai v experimentu výše.
Kavka si údajně dokonce odklepává jednotky zobákem a je schopná „sčítat“, tj. zvládne složit pět předmětů na misku tak, že je sem přemístí z jiných misek o různém počtu.
Ve volné přírodě byla schopnosti ptáků počítat zaznamenána v případě lovu. John Barrow popisuje následující scénu: Když se lovec přiblížil k hnízdu, vrána odlétla, ale sledovala odcházejícího lovce – a teprve poté se vrátila. Když k hnízdu přišli dva lovci a odešel jeden z nich, pták dále čekal – dokázal tedy rozlišit čísla 1 a 2. Experiment pokračoval, až když přišlo šest lovců a pět odešlo, pták chybil (nedokázal tedy počítat více než do pěti) a vrána za za svůj početní limit zaplatila životem.
Zajímavé je, že číslo šest či sedm představuje často limit pro jeden druh počítání i u člověka. Většina lidí dokáže právě počty předmětů do šesti či sedmi „odhadnout pohledem“. Větší skupiny předmětů jsme už nuceni přepočítávat po jednom.
Zdroj:
John D. Barrow: Pí na nebesích (Mladá fronta, Praha, 2000)
Dierk Franck: Etologie (Karolinum, Praha, 1996)
Viz také: Psi počítají podobně jako lidé
